Vybrané zajímavosti o tvorbě a nejslavnějších písních a deskách britské rockové skupiny Rolling Stones, která před 50 lety, 12. července 1962, poprvé vystoupila v zakládající sestavě v londýnském klubu Marquee:
– Rolling Stones vydali 29 studiových alb, v tomto počtu jsou ale zahrnuty britské a americké verze některých jednotlivých alb z počátků, které se od sebe odlišovaly. K tomu vydali desítku živých nahrávek a několik desítek kompilací. Celkem prodali na 200 milionů kusů svých desek.
– Tvorba je často dělená do tří etap, podle kytaristů skupiny – Briana Jonese, který tragicky zemřel v roce 1969 a díky kterému se v hudbě Stones objevovaly i některé orientální či netypické nástroje (například sitár), Micka Taylora, který hrál v kapele v letech 1969 až 1974 a který je považován za jednoho z nejlepších bluesových kytaristů všech dob, a Ronnieho Wooda, který v roce 1974 nahradil Taylora a v kapele je dodnes.
– V květnu 1963 nahráli Rolling Stones první singl Come On od Chucka Berryho a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Hymnou nejen tohoto období se stala píseň (I Can’t Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. Hit vyšel jako singl v roce 1965 a objevil se i na americké verzi alba Out of Our Heads. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966), ze které pochází slavná „alžbětinská“ balada Lady Jane.
– Z počátečního období se vymyká psychedelické album Their Satanic Majesties Request (1967), které je mimo jiné zajímavé tím, že na něm vůdčí dvojice Mick Jagger a Keith Richards „povolila“ basákovi Billu Wymanovi zazpívat vlastní skladbu In Another Land. Deska je považovaná za nepříliš povedenou reakci na beatlesovského „seržanta pepře“, tedy desku Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band.
– Následujíc album Beggars Banquet (1968), podle mnoha fanoušků jedno z nejlepších v historii, bylo posledním, na kterém se plně angažoval Brian Jones. Album obsahuje obří hit Sympathy for the Devil. Pochmurnou píseň napsal Jagger, který se inspiroval románem Michaila Bulgakova Mistr a Markétka.
– Na albu se měla objevit i slavná píseň Jumpin‘ Jack Flash, která ale nakonec vyšla na singlu. O vzniku této možná nejslavnější písně Stounů se Richards rozepsal ve svých pamětech: „Venku pršelo a Micka probudil zvuk kroků v holínkách. Byl to můj zahradník Jack Dyer. ‚Co to je?‘, zeptal se Mick. ‚To je Jack. To je skákající Jack (jumping Jack),'“ uvedl Richards. Jumping Jack je také název tradiční hračky, ploché loutky, jejíž končetiny vyskakují taháním provázku. „Začal jsem si k tomu obratu ‚jumping Jack‘ hrát na kytaru a Mick říká ‚Flash‘. A najednou jsme měli větu se skvělým rytmem a zvukem.“
– Na nahrávání dalšího alba Let It Bleed (1969) s drsnými hity Gimme Shelter a Midnight Rambler se již souběžně podíleli Brian Jones i Mick Taylor, který se plně zapojil na další desce Sticky Fingers. Tato přelomová deska, první pod labelem Rolling Stones Records, obsahuje hity Brown Sugar či baladickou Wild Horses. Obal tohoto „džínového“ alba navrhl Andy Warhol.
– Vytříbený technik Taylor se podílel na ceněných deskách Exile on Exile on Main St., kterou hudební časopis Rolling Stone zařadil na sedmé místo ve svém uznávaném žebříčku 500 nejlepších alb rockové historie, Goats Head Soup se slavnou baladou Angie, a It’s Only Rock ‚n Roll se stejnojmenným hitem, jehož část plně vystihuje filozofii skupiny: „Je to jenom rokenrol, ale já ho mám rád“.
– Na Taylorovo místo nastoupil Ronnie Wood, první deskou s ním byla Black and Blue z roku 1976. Wood do skupiny hudebně i lidsky velice dobře zapadl a stal se jejím sedmým řádným členem v pořadí. S Woodem v sestavě Rolling Stones s trochu jiným zvukem uchvátili deskou Some Girls (1978), která je komerčně jednou z nejúspěšnějších v historii skupiny, a Tattoo You (1981) s hitem Start Me Up. Zatím poslední studiovou desku A Bigger Bang „Stouni“ vydali v roce 2005.
zdroj: (ČTK) – David Preisler rmi