Představení Edith The Show ve vyprodaném pražském Divadle Hybernia připomnělo 50 let od úmrtí královny šansonu Edith Piaf, jehož výročí připadlo na 10. října
V hlavní roli sklidila aplaus Jil Aigrotová, francouzská zpěvačka, která dala hlas legendární zpěvačce ve filmu Edith Piaf (La Vie en Rose). Představení bude ještě ve čtvrtek v Brně.
„Naším cílem je přiblížit francouzskou hudbu a osobnost Edith Piaf mladší generaci. Té starší bychom naopak rádi umožnili na pařížského „vrabčáka“ zavzpomínat,“ říká producent Edith The Show Gil Marsalla.
Aigrotovou doprovodil kvartet pařížských muzikantů v dobovém oblečení a projekce řady snímků z Paříže a samotné Edith Piaf. Show bylo koncipováno do dvou částí. První nabídla atmosféru bohémské čtvrti Montmartre s kavárenským stolkem a typickou pařížskou lavičkou. Druhá část ukázala Piaf v poválečném čase největší slávy. Představení bez výrazných činoherních prvků bylo složené z pásma známých písní jako jsou L’Accordéoniste, La vie en rose, Hymne á l’amour, Milord nebo Non, je ne regrette rien. Atmosféru poloviny minulého století umocnila černobílá projekce.
Edith Piaf – Non, Je ne regrette rien
Zpěvačku Jil Aigrotovou objevila dlouholetá přítelkyně a tajemnice Edith Piaf Ginou Richerová a doporučila ji režisérovi filmu La Vie en Rose, u nás uváděného pod názvem Edith Piaf. Nazpívala vokální party zpěvačky, kterou ve filmu ztvárnila Marion Cotillardová. Úspěch snímku odstartoval i kariéru Aigrotové.
Edith Piaf, vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, se narodila 19. prosince 1915 jako dcera barové zpěvačky a pouličního akrobata. Světem jejího dětství se stala ulice. Roku 1935 ji ve čtvrti Pigalle objevil Louis Leplée, majitel nočního klubu Le Gerny poblíž Avenue des Champs-Élysées.
Piaf, která se postupně stala symbolem Paříže, Francie a šansonu, trpěla neurovnaným osobním životem a špatným odhadem na přátele: Vraždu jejího objevitele Lepléeho v roce 1935 měli na svědomí lidé z jejího okolí, ačkoli jí samotné spoluvina prokázána nebyla. Během své kariéry pomohla Yvesovi Montandovi, Charlesi Aznavourovi a dalším šansoniérům. V letech 1955 až 1962 její kariéra vrcholila v pařížské Olympii.
Před 50 lety, 11. října 1963, bylo oficiálně oznámeno, že zemřela. Skonala však už den předtím ve svém domě v Plascassier, avšak v souladu s jejím přáním zemřít v Paříži bylo její mrtvé tělo tajně převezeno do Paříže a teprve potom byla oznámena její smrt. Zemřela na rakovinu jater, už dříve měla problémy způsobené alkoholem, autonehodami a drogami.
zdroj: ČTK – jir mkv