22. 5. v pražském stylovém klubu MeetFacotry vystoupila brilantní islandská zpěvačka Sóley. Otázka je, zda to byl výjimečný zážitek, či extra výjimečný zážitek. Není ovšem nutno pochybovat, že příznivci neagresivní, zasněné a celkově „mlhavě náladové“ hudby z koncertu Sóley vytančili jako extaticky opojené víly. Zpěvačka, k níž je přiřazován novátorský (alespoň co se názvu týče) styl „DreamPop“, zazpívala prvních několik tónů a bylo jasno.
Než se nezaposlouchat do písní Sóley a nenechat se odnést jejím hlasem do snových, fantazijních sfér, to by člověk spíše přepral medvěda. Svým přednesem a celkovým vyzařováním Sóley člověka jednoznačně upoutá. A nepříjemné to může být jen tomu, kdo právě překypuje testosteronem, či nevybitou energií. Na koncert Sóley se vyplatí přijít po dlouhých pracovních dnech a sklence vína. Vydat ze sebe venku vše a při poslechu se jen nechat volně unášet.
Éterická slečna se vším všudy
Na Sóley je sympatické, že sou image éterické bytosti podpořuje všemi svými činy. Intelektuální velké brýle, neméně půvabné účesy, šaty a zasněné pohledy. Nejasné, poetické texty písní, které by stejně dobře mohly vycházet jako básně. A v nich ukryté ty nejhlubší city, kterých se člověk nikdy nedotkné a které ho vždy najednou zaplaví. Sóley si s těmito city velmi něžně a žensky hraje, s laskavostí a nadhledem. Nesnaží se z nich vymáčknout vše, co v sobě skrývají. Namísto toho Vám o nich tiše vypráví a jemně tahá za ruku, abyste se k nim šli podívat s ní.
Není proto příliš s podivem, že sama Sóley si možnost, že by se vůbec mohla stát zpěvačkou, připustila teprve před přibližně pěti lety. Do té doby pouze vystupovala jako multiinstrumentalistka se svou skupinou Seabear, avšak vokálně se zdráhala projevit. Tato až přílišná skromnost a nesmělost k Sóley výborně sedí. O to upřímnější je její nynější hudební působení na všechny estetické části lidské duše, řečeno v jejím vlastním duchu.