Vzpomínky Jaroslava Šebka staršího na Vánoce roku 1952 odhalují smutný příběh o nespravedlnosti a ztrátách, které způsobila tehdejší politická situace. Tehdy šestiletý chlapec přišel spolu s rodinou o domov, majetek i důstojnost.
Ráno 24. října 1952 dorazilo k jejich statku v Kyškovicích nákladní auto. Úředník a ozbrojení esenbáci oznámili, že mají hodinu na sbalení věcí. Rodina byla násilně vystěhována do rozpadlého stavení v Podlesí u Šumperka. Otec Jaroslava v té době už několik měsíců seděl ve vězení v Jáchymově, kam ho režim poslal na základě vykonstruovaných obvinění.
Krásné Vánoce vystřídaly slzy a beznaděj
Vánoce roku 1951 strávila rodina Šebků na svém statku. Tehdy společně slavili ve svém prosperujícím domově. O rok později už byly svátky zcela jiné.
„Pamatuji si na pláč babičky, která nám u skromného stromku říkala, že to musíme vydržet. Maminka nám vysvětlovala, že nemůžeme být doma, protože jsme měli hospodářství, což režim nepřipouštěl,“ vzpomíná Jaroslav. Rodina přišla o půdu, dobytek, stroje i o veškeré finanční prostředky.
článek pokračuje na další stránce..