Nadia nemohla tento smutek přežít, zbláznila se. Žena se celý den potulovala po hřbitově. Ztratila smysl života a brzy začala sama pít. Po nějaké době ji vyhodili z domova i z práce a skončila na skládce.
Nadia byla v hrozné depresi, děti ani nezapsala do matriky. Tiše se zatoulala do staré továrny, kde se můžete ohřát a vypít čaj. Náhle se Nadia zastavila, zdálo se jí, že někdo pláče.
O několik minut později žena spatřila malé zmrzlé děti sedící na pařezu. Chlapec se snažil dívku přesvědčit, aby vstala a pokračovala v chůzi, ale dívka nechtěla.
– Děti, jak jste se sem dostaly? zeptala se žena překvapeně.
– Nejsme nikoho, babička nás tu nechala. Řekla, že přinášíme neštěstí. Ale nemáme matku, zemřela v nemocnici. Takže jsme s Anyou skončili tady a byla nám velká zima. A jmenuji se Danya, – odpověděl chlapec ženě.
Nadia nemohla uvěřit tomu, co se děje.
– Pošlete, nakrmím vás a odvezu do tepla. Neboj se mě. Měla jsem také děti ve vašem věku, ale nezachránila jsem je a ztratila je, řekla žena a propukla v pláč.
Děti se ale ženy nebály a nezbylo jim, než ji následovat. Žena je brzy zavedla do budovy, kde bylo teplo a sucho. Uložila je do postele a přikryla je teplou přikrývkou. Nemohla se přestat dívat na děti, kteří jí tolik připomínali její mrtvé děti.
Pak žena vytáhla od svých dětí rodný list a dlouho přemýšlela. Teprve ráno mohla spát. Ráno se žena umyla a dala do pořádku. Vzala své poslední peníze, vzala děti za ruce a zamířila k nádraží. Od toho dne začala nový život.
Žena se rozhodla zcela změnit svůj život a přestěhovat se do města, aby nějak pomohla sobě a svým dětem.
A ženy, které prošly hroznými zkouškami, našly radost a mír. Dívka měla znovu děti a Nadia se stala babičkou Dani a Anya.