Mnozí z nás si při zmínce o starověkém Řecku představí filozofy v bílých rouchách, sochaře pracující na svých mistrovských dílech, řečníky, kteří se hádají o něčem, co se vymyká mysli laika.
Ve skutečnosti se v historii této země objevilo obrovské množství temných stránek. Z nějakého důvodu se o nich ve školních učebnicích nezmiňuje, ale o jednom z nich dnes chceme mluvit.
Od 8. do 5. století před naším letopočtem byli lidé ve starověkém Řecku doslova posedlí čistotou v každém smyslu toho slova. Jakákoli odchylka od normy byla považována za hrozbu. I tělesné postižení bylo považováno za nepřijatelné a vnímáno jako něco ohavného. Malé děti, které se narodily s postižením, byly odvezeny mimo město, kde zemřely.
Pokud byl někde mor, hladomor, válka nebo jiný problém, okamžitě hledali ošklivé lidi. Tito velmi vyvolení, kterým se říkalo lékárníci, byli krmeni těmi nejlepšími pochoutkami té doby (něco jako almužna bohům) a vyhnáni z města. Zároveň byli lékárníci všemožně biti, kopáni a zesměšňováni.
Pokračování na další straně