Takže spěchají.
A budeme čekat. Počkáme… Zatneme zuby, zatneme pěsti, až prsty znecitliví a počkáme. Protože se máme na co těšit.
Být jednou provždy. A nic z této nečistoty nezůstalo.
A pak umyjeme město.
Dlouho.
Natašo, řekni všem, že Cherson je Ukrajina!
A pokud můžete, modlete se za nás a uvádějte ve svých modlitbách všechna ukrajinská jména. Protože to jsou naše jména…“
autor neznámý