„Natašo, držíme se, jak jen to jde. Je to pocit, jako by se báli. Velmi se bojí. Dokážou zastavit každého člověka na ulici a přimět ho několikrát opakovat, že je velký, že je silný a chceme s ním žít.
Sklopíme oči a opakujeme a hlava se nám točí – jak se, dámy, bojíte, jestli pro svou velikost potřebujete někoho, kdo by tuto velikost zopakoval. Jak nejistý jsi.
Je to jako pohlavní styk s impotentním člověkem, kterému je třeba donekonečna říkat, že je silný, že dokáže všechno, velmi dlouho a tvrdohlavě, aby se snažil a zároveň přemýšlel, kdy toto bolestné zneužívání konečně skončí.
Toto opakujeme, abychom nás všechny zachránili. Protože pro neozbrojeného člověka je velmi těžké bojovat proti bezmozkovi se samopalem.
Protože později, až bude toto zlo vyhnáno z naší země, budeme muset opravit město. Bez ohledu na to, s kým teď mluvíme, všichni řékajíé totéž.
článek pokračuje na další stránce..