Oheň z nebe a otázka autorství
K nejtísnivějším výkladům patří představa mimořádného vedra, sucha a rozsáhlých požárů. Vykladači ji opírají o verše, v nichž se ničení šíří různými směry a oheň přichází shora. Už v bibliografii je ale háček. Přehled, který tento výklad uvádí, připisuje pasáž 27. textu jedenácté centurie, zatímco sbírka je běžně uspořádaná do deseti hlavních oddílů. Pozdější dodatky vyžadují zvláštní pozornost, protože u nich není samozřejmé stejné autorství.
Při ověřování by tedy první otázka měla znít, z jakého vydání úryvek pochází. Pak teprve dává smysl porovnávat překlady. A ještě je třeba rozlišit, zda verš hovoří o požáru, nebo si jej čtenář vybavuje při slově oheň. Skutečné riziko vln veder a lesních požárů je možné zkoumat na základě měření a vývoje počasí. Tato báseň neposkytuje místo, období ani měřítko, s nimiž by se dal očekávaný vývoj porovnat.
Poklad v Kanadě, který se do verše dostal přes podobná slova
Jiný typ záhady nabízí 27. báseň první centurie. Objevuje se v ní zakopaný poklad, dub po zásahu bleskem, označení Gienne a také smrt muže. Dnešní čtení z těchto prvků skládá příběh o ostrově Oak Island u Nového Skotska. Návštěvníkům televizních obrazovek je ostrov známý díky pořadu The Curse of Oak Island, v němž bratři Rick a Marty Laginovi pátrají po údajném pokladu.
Propojení drží hlavně na asociacích. Název ostrova v angličtině odkazuje na dub, legenda o hledání pokladu obsahuje i úmrtí a některým vykladačům se zdá, že Gienne zní podobně jako příjmení Lagina. Každá z těch podobností působí jinak, pokud příběh z televize člověk zná předem. Kdyby začínal jen u verše, chybělo by mu vodítko, proč zamířit právě na kanadské pobřeží. Jméno ostrova ve verši uvedené není a ani pořad o pátrání sám o sobě nedokládá naplnění předpovědi.
Černé moře, Persie a domnělé jednání o míru
Poslední výklad se vrací k 27. verši, tentokrát v páté centurii. V textu vystupují Persie a Trapezunt u Černého moře. Dnešními názvy jde o Írán a turecký Trabzon. V části současných interpretací z toho vznikla představa, že by Turecko mohlo hostit důležité jednání s íránskou účastí. Báseň však spojuje tato místa se zbraněmi a dobytím. Aby z nich vznikla zpráva o mírovém summitu, je třeba doplnit další děj, který sama nenabízí.
Geografie je v této pasáži určitější než třeba u ostrovního pokladu. Datum, jména současných vyjednavačů ani diplomatický výsledek z ní ovšem vyčíst nelze. Už v Nostradamově době se mocnosti v oblasti střetávaly. Odkaz na Persii a město u Černého moře se proto dá číst i jako obraz světa, který autor znal ze své doby.
U všech pěti příběhů pomáhá stejná malá zkouška. Stačí si odmyslet letopočet v titulku a zeptat se, která slova v básni by jej dokázala vrátit. Zůstane řada výrazných obrazů a otevřených otázek. Spojení s rokem 2027 je výsledkem novodobého čtení, a právě tak je užitečné k němu přistupovat.
Zdroje: Filantropikum, Kongresová knihovna USA – digitalizované vydání Les Prophéties, HISTORY – The Curse of Oak Island.