Francouzské volby, dluhová krize i poklad na kanadském ostrově se ocitly na seznamu údajných proroctví pro rok 2027. Mají společného autora, nebo jen společný titulek? U veršů připisovaných Nostradamovi stojí za to oddělit, co obsahuje starý text, od toho, co do něj doplnili dnešní vykladači.
Odkud se v příběhu vzal rok 2027
Francouzský lékař a astrolog Michel de Nostredame, známý jako Nostradamus, psal v 16. století krátké čtyřveršové básně. Ve sbírce Les Prophéties se řadí do oddílů označovaných jako centurie. Název oddílu může při čtení v češtině mást. Odkazuje na uspořádání básní, ne na století, v němž se má popisovaná událost odehrát. Číslo verše proto funguje především jako adresa v knize, podobně jako kapitola a stránka.
Jedna z dnešních teorií si přesto všímá veršů s pořadovým číslem 27 a spojuje je s koncem letopočtu 2027. V přehledu se ovšem objevuje i verš s číslem 28. Chybí pravidlo, které by vysvětlilo, proč by stejná čísla měla fungovat jinak v různých oddílech a proč by se měl jeden výklad vztahovat právě k roku 2027. Připsat číslo k příběhu je snadné. Najít ho v samotném verši je něco jiného.
Příznivci podobného čtení často zmiňují londýnský požár z roku 1666. Dobře ukazuje rozdíl mezi dvěma způsoby práce s textem. Když člověk událost už zná, může v básni hledat obrazy, které mu ji připomínají. Aby šlo o přesnou předpověď, musel by z ní dokázat vyčíst dost konkrétní popis ještě předem a být schopen říct, co by jeho výklad vyvrátilo. U krátkých, víceznačných básní je to obtížné.
Dluhy a drahé kovy. Kde se vzal obraz finančního krachu
Jeden z rozšířených výkladů se opírá o 28. verš osmé centurie. Obrazy napodobenin drahých kovů, ztracených cenností a dluhů v něm dnešní komentátoři čtou jako možný otřes finančního systému. Už samotný přechod od kovů k moderním cenným papírům ale vyžaduje překlad a interpretaci. V době vzniku sbírky měla ryzost mincí bezprostřední význam. Úvaha o jejich znehodnocování dává smysl i v renesančním prostředí, bez jakéhokoli odkazu na dnešní banky.
Z verše nejde zjistit, které země se má domnělá krize týkat, co by ji vyvolalo ani jak dlouho by měla trvat. Pokud si čtenář doplní třeba současný státní dluh nebo propad burzy, používá dnešní zkušenost jako pomůcku k porozumění obrazu. Taková asociace může být působivá. Její přesnost se ovšem nedá posoudit, dokud není jasné, co přesně tvrdí a v jakém období má tvrzení platit.
Francouzské volby a postava z doby králů
Ve 27. verši deváté centurie někteří vykladači hledají předzvěst obratu kolem volby nástupce Emmanuela Macrona. Báseň pracuje mimo jiné s mostem a dauphinem. To byl titul francouzského následníka trůnu. Aby jej bylo možné spojit s dnešními prezidentskými volbami, je třeba nejprve vyložit královského dědice jako politika, který by mohl vyhrát. Ani tuto záměnu, ani jméno politika ovšem text sám nedává.
Výklad je přitažlivý, protože využívá známou otázku, kdo po současném prezidentovi přijde. Stejně dobře ale připomíná, proč má při čtení staré básně význam dobový slovník. Most může být skutečné místo i literární obraz. A dědic v příběhu o monarchii ještě nemusí představovat někoho, koho vyberou voliči v republice.