Nebyli spokojeni jen s jeho postavou a varovali ho, aby se k ženám s takovou tváří nepřibližoval.
Po ukončení vysoké školy se poprvé objevil na divadelním jevišti. Jeho herecký výkon byl občas chválen pro lehkost a přirozenost, ale také kritizován pro jeho statnost a kontroverzní způsob hrání.
V roce 1957 začal svou filmovou kariéru a svou první velkou roli si zahrál ve filmu Marca Allegreta Be Pretty and Shut Up, kde hrál po boku Alaina Delona. Jeho začátek filmové kariéry se překrýval s rozvojem francouzské nové vlny, ale Belmondo se nakonec od nové vlny odvrátil a odjel do Itálie, kde hrál například po boku Sophie Loren ve filmu Žena a její dcera režiséra Vittoria de Sicy.
Po návratu domů ještě točil s Godardem (The Fool Pierrot) a Louis Malle (The Thief), ale od druhé poloviny šedesátých let se objevoval ve stále více veřejných filmech. Svou fyzičku, atletickou minulost a v neposlední řadě i všestranný talent uplatnil v těchto akcích nabitých, převážně humorných filmech, ve kterých předváděl i ty nejnebezpečnější kaskadérské kousky bez kaskadérů.
To vše s sebou neslo rizika, ve filmu Bankovní loupež v Montrealu byl tak těžce zraněn, že musel být převezen do nemocnice sanitkou.
Je téměř nemožné vyjmenovat všechny filmy, které z Jean-Paula Belmonda udělaly jednoho z nejoblíbenějších herců ve Francii, například Cartouche, Borsalino (opět s Alainem Delonem), Profesionál, Vloupání, Dobrodružství v Riu, Nepolepšitelný, Eso es, Stavisky, Désiré, Na volné noze v Benátkách a Lonely Cop. Kromě filmových rolí se Belmondo také věnoval divadlu. V roce 1987 získal obrovský úspěch v titulní roli herce Keana a v roce 1990 ztvárnil titulní roli Cyrana de Bergerac. V roce 1991 koupil divadlo Théatre des Variétés, kde kdysi hrál, a vlastnil ho až do roku 2004.
článek pokračuje na další stránce…