Lidi poznává podle hlasu a obrysů
Herečka už dříve přiznala, že nevidí televizi a má velké potíže rozeznat člověka pouze podle obličeje. V aktuálním rozhovoru uvedla, že neviděla ani tvář moderátorky Emmy Barnettové, přestože seděla přímo proti ní. Mnohem větší význam proto pro ni získal hlas a rádio, které označuje za důležitou součást svého života.
Ztráta zraku zasáhla také mnohem obyčejnější věci. Denchová vzpomínala například na letošní léto, kdy jí lidé vyprávěli o nádherně rozkvetlých modrých zvoncích, ona je však už nedokázala vidět. Část světa kolem sebe si proto uchovává především prostřednictvím paměti. Známá místa, stromy nebo krajinu si dokáže vybavit tak, jak je viděla dříve.
Oční nemoc jí komplikovala práci už řadu let
První veřejné informace o její makulární degeneraci se objevily v roce 2012. Denchová se však dlouho odmítala nechat nemocí vytlačit z herectví. Ještě v době, kdy už sama nedokázala scénáře přečíst, využívala fotografickou paměť a nechávala si dialogy předčítat.
V roce 2019 se kvůli zhoršujícímu se zraku vzdala také řízení automobilu. Později přiznávala, že už se necítí bezpečně ani při samostatném pohybu venku, protože hrozí pád nebo jiná nehoda. Přesto dál navštěvovala veřejné akce a hledala způsoby, jak zůstat profesionálně aktivní.
Ještě letos její hlas zazněl v novém filmu
Výrok o konci herectví má jednu důležitou nuanci. Denchová říká, že už nemůže natáčet filmové role ani stát na jevišti, její hlas ale ještě letos zazněl v projektu The Magic Faraway Tree. Namluvila zde neobvyklou postavu technologicky vyspělé lednice.
Právě hlasová práce ukazuje, že její profesní život nemusí být nutně úplně uzavřený. Sama však v současnosti jasně říká, že klasické filmové a divadelní herectví kvůli zraku už zvládnout nedokáže.
Od Shakespeara až k Jamesi Bondovi
Judi Denchová má za sebou kariéru trvající více než sedm desetiletí. Začínala především jako divadelní herečka a postupně se zařadila mezi nejuznávanější interpretky Shakespeara své generace. Hrála například Julii, Lady Macbeth nebo Kleopatru a její vztah k Shakespearovým textům přetrval i poté, co už je sama nedokáže číst.
Celosvětovou popularitu jí přineslo také filmové plátno. V roce 1999 získala Oscara za vedlejší roli královny Alžběty I. ve filmu Zamilovaný Shakespeare, přestože se na obrazovce objevila jen několik minut. Je držitelkou také ceny Tony a sedmi Olivierových cen, což ji řadí k nejvýraznějším osobnostem britského divadla.