### Na první pohled obyčejné dětství. Ve skutečnosti závod s časem
Vilko je veselé, vnímavé dítě. Hraje si s legem a autíčky, rozesmívá rodiče svým humorem a je zřejmé, že je bystrý. Nejvíc ho těší chvíle se starším bratrem, když se k němu přidá do hry. Jenže zatímco u jiných dětí je růst spojený s novými dovednostmi, u Vilka hrozí, že čas začne znamenat pravý opak – postupnou ztrátu síly.
Za tímto tlakem stojí diagnóza, kterou rodiče dřív neznali: Duchennova svalová dystrofie. Vzácné genetické onemocnění postihuje téměř výhradně chlapce a postupně je připravuje o schopnost chodit, hýbat rukama a nakonec i dýchat. Bez účinné pomoci se mnoho pacientů nedožije ani dvaceti let.
### „Viděla jsem, že něco nesedí.“ První signály přišly brzy
Vilkově mamince Zuzaně se některé věci nezdály už po porodu. Všimla si neobvykle velkých lýtek a upozornila na to lékaře. Ti ji nejprve uklidňovali – mohlo jít o zavodnění nebo genetickou dispozici. Později se ale ukázalo, že právě zvětšená lýtka patří mezi typické příznaky Duchennovy dystrofie.
Postupně si začala všímat i drobných odchylek ve vývoji. Vilko sice „ještě byl v tabulkách“, ale často na jejich hraně. Otáčení, lezení, čtyřnožkování – všechno přicházelo později. Seděl nejistě, býval shrbený, často padal a některé pády působily nekontrolovaně, jako kdyby „z ničeho nic“ ztratil oporu.
článek pokračuje na další stránce…
