V jejich rodině se stalo, že jediným vydělávajícím byl Sláva a správcem krbu byla jeho žena. Sám na tomto stavu trval.
Bylo pro něj důležité vrátit se domů do útulného, nově přijatého bytu, kde vše zářilo čistotou. Na stůl byl vždy prostřen oběd a večeře připravená starostlivými rukama jeho manželky, kde ho vždy na prahu potkala upravená Elechka.
Jeho žena se ho se zájmem zeptala na prožitý den a on se zcela uvolnil a odevzdal se síle tepla a lásky. Nikdy nic neodmítl, své ženě kupoval drahé šperky, vyráběl milé dárky.
Muž naštěstí ve své práci dosáhl dosti vysokého postavení, což mu velmi pomohlo se týlem, zařízeným starostlivou manželkou.
Vladislav byl své ženě jistý jako nikdo jiný. Jejich rodina sloužila jako měřítko věrnosti a rodinné pohody. I když byly dlouhé služební cesty, kam s ním Elechka nemohla jet, muž o ní vůbec nepochyboval.
Několikrát denně volala manželovi, připomínala mu, že je třeba se naobědvat, radila, co si vzít na tu či onu událost.
Taková dojemná starost muže trochu pobavila.
Jediným zklamáním bylo, že neměli děti. Navštívil různé kliniky, ale bez úspěchu.
Pak Vladislav nabídl, že vezme dítěti manželku z domova dítěte, ale Elvíra najednou ostře odmítla.
- Ne, – manželka tvrdošíjně odmítla, – Potřebuji s tebou jen naše dítě. Nepřijmu, že dítě někoho jiného musí mít vaše a moje rysy vzhledu. Měl bych v tom vidět naše pokračování s vámi.
Kategorické odmítnutí manželky Vladislava překvapilo, sám však rezignoval a od té doby o adopci nikdy nemluvil.
Od té doby začali manželé věnovat veškerou svou lásku a pozornost jeden druhému a vše by bylo v pořádku, potíže přišly tam, kde nečekali.
Elvíře byl diagnostikován zhoubný nádor. Byla to poslední fáze – a tato je nefunkční. Vladislavovi jako by se zastavilo srdce, už nevnímal, co se kolem něj děje v práci, ve městě, ve středu světa.
Muž nedůvěřoval nikomu, že se o ni postará, vzal si dlouhou dovolenou v práci a všechny své síly věnoval péči o svou milovanou ženu. Kolik prahů během těchto měsíců překonal, když se snažil najít prostředky ke zlepšení jejího stavu, a kolikrát ji přemlouval, naléhal, prosil, aby s operací souhlasila.
- Elechko, drahá, našla jsem kliniku v Německu, kde takové operace dělají. Ty a já máme malou šanci.
- Buďte trpěliví, nemám dlouho. Je jen škoda tě nechat samotného, ale jsi na mně tak závislý, tak nepřizpůsobený.
Nyní Vladislav hořce plakal, seděl u hrobu a nemohl se přimět k návratu domů. Zůstane zde v podzemí – jeho milá a laskavá, jeho milovaná žena, která se zcela oddala péči o něj.
Nakonec muž ztěžka vstal a pomalu šel k domu.
Dům byl prázdný a studený, stejně jako srdce.
Vladislav, aniž by se svlékl, prošel ložnicí a přímo ve svých botách si lehl na bok své ženy a dlouho ležel a vdechoval tak známou, tak milovanou vůni.
Muž se posadil na posteli, rozsvítil noční světlo a zvedl zarámovanou fotografii. Jak jsou zábavné a vtipné. Nikdo z nich tehdy na smrt nepomyslel.
Najednou jeho prsty ucítily nějaké nepochopitelné ztluštění fotorámečků. Muž demontoval rám, sundal sklo a za jejich fotografií viděl další. Na staré fotce bylo neznámé miminko. Vladislav, aniž by čemukoli rozuměl, otočil fotografii a přečetl tajemný nápis:
Vitalij Vladislavovič.
Nebylo tam žádné další vysvětlení. Muž dlouze otáčel fotku v rukou a snažil se pochopit, co to všechno znamená. Proč je patronymie jeho dítěte, proč je datum, kdy jsou již několik let manželé. A proč si jeho žena tento snímek nakonec nechá? Ano, a tajně před manželem?
Začalo se mu rodit ta nejneuvěřitelnější podezření. Vladislav se svlékl a šel k toaletnímu stolku své ženy, vytáhl četné zásuvky a narazil na hromadu dopisů.
Byla to korespondence Elvíry s kamarádkou z dětství z jiného města, Veronicou. Vzal poslední dopis a přejel očima. Muž prochladl s nepříjemnou předtuchou. „Jaký krásný chlapec. Měli jste vidět, jak je zábavný a šilhá stejně jako jeho táta,“ napsala.
Vladislavovo srdce začalo rychle bít. Mžourat jako táta. Měl také ve zvyku mžourat, když mluvil.
To nemůže být, začal otevírat všechna písmena v řadě a číst od prvního do posledního řádku a písmene. Před očima se mu tvořil obraz, ale byl to ošklivý a hanebný hanebný příběh.
Ukázalo se, že na jedné z jeho dlouhých služebních cest jeho žena odnesla a porodila dítě a nechala ho v porodnici a podepsala potřebné papíry.
Ukázalo se, že chlapec se narodil s vrozenou srdeční vadou a lékaři doporučili novorozence opustit a přesvědčili ho, že chlapec nebude dlouho žít.
Vladislav se chytil za hlavu a zasténal. Udělal jsi něco, proč jsi mi všechno neřekl? Tohle je náš syn, jak jsi to mohl udělat! Už jsme zradili dítě!
Ráno, při prvních slunečních paprscích, si zavolal taxi a odjel do rodného města své zesnulé manželky. Stejnému příteli.
- Sedněte si a mluvte,“ řekl.
Nechápala. Potom Vladislav vytáhl z vnitřní kapsy fotografii dítěte a hodil ji na stůl. - Řekni všechno.
Veronika byla zmatená. - Narodil se, když jste byli na 7 měsíců na zahraniční služební cestě. Elka ti nejdřív neřekla, abys udělal překvapení pro tvůj příchod. Byla šťastná. Víš, jak ti chtěla dát dítě. Jenže pak, když se dítě narodilo, byla mu diagnostikována srdeční vada a bylo mu řečeno, že chlapec nebude žít ani rok. Nechtěla tě naštvat, vystavit tě tak kruté zkoušce. A rozhodl jsem se vypořádat se se smutkem sám. Právě sdílené se mnou. A už jsem slíbil, že budu sledovat osud toho chlapce a řeknu jí o všem. Víš, že pracuji v nemocnici.
- Jak se má?
- Už jsou mu čtyři roky, – ožila Veronica. – Výborně. Tady ho nikdo neadoptuje, nikdo pacienta nepotřebuje.
- Potřebuji! Vladislav praštil pěstí do stolu. Jak se opovažuje připravit mě o mého syna? Jak se opovažuje udělat tak velké rozhodnutí. Jsem jeho otec a on je můj syn. Okamžitě mi řekněte adresu sirotčince.
Když učitel vyvedl malého Vitalíka ven, muž lapal po dechu z něhy a štípal ho v očích. Protože tento chlapec byl jako jeho matka a on v dětství. - Ahoj Vitaliku, – natáhl ruku k chlapci. „Jsem tvůj táta, synu.“
Přidat popis
Shromáždění všech dokumentů trvalo téměř dva měsíce. Vladislav vzal syna domů. Rok po operaci srdce se chlapec stal zcela zdravým.
O pár let později vzal muž syna na hrob své matky a řekl, že je dlouhodobě nemocná a nemůže ho vyzvednout. A teď se proměnila v anděla a dívá se na ně z nebe.
Zdroj:yandex