Baba Nyura se probudila ve stísněné, tmavé a dusné skříni. Toužebně pohlédla na malé okénko zakryté starým přehozem. Žena se divila, jak je to teď na ulici? Přišlo jaro? Rozkopaly jí děti zahradu? I když proč by se měli starat o zahradu staré ženy, nemohou se dočkat, až odejde na onen svět. Nový den, který přišel, nevěstil nic dobrého. Už více než dva týdny leží bez hnutí. Je to, jako by paluba připoutaná k lůžku nebyla spokojená sama se sebou. Ale ještě není stará, právě na Epiphany oslavila 68. narozeniny. Byl jsem rád, že žiju.
A o tři měsíce později nosila na ulici vodu z vodní pumpy a nešikovně uklouzla. Spadla, tvrdě narazila, sotva se doplazila domů. S obtížemi vylezla na postel a zavolala syna, aby k ní přišel. A po pár hodinách jako by jí zmrzly ruce a nohy. Neznámá nemoc ženu svazovala, nemohla se však hýbat. Její syn Seryozha k ní přišel z města. A matka nehybně leží, jen bučí jako březí kráva. Chytil se za hlavu a nechal manželku zavolat. Baba Nyura je také ráda, protože všichni společně možná přišli na něco, co by jí pomohlo. Děti společně rychle přijdou na to, jak ji vyléčit, najdou dobré lékaře.
Viktorie, její snacha, ale nespěchala za tchyní do vesnice. Jen o dva dny později se objevili na prahu se svou vnučkou. Vika se podívala na lhaní tchyně, zuřivě rozzlobila oči, ale jen řekla, že tchyně skočil. Řídila se jako mladá žena, a teď ležela na posteli jako log! A dodala, že od ní jen problémy. A pak se zavřeli Sergei v kuchyňském koutě, zašeptali. Jakmile Baba Nyura neposlouchala, nic neslyšela. A pak vyšel můj syn. Jeho tvář byla temnější než mrak. S lítostí pohlédl na znehybněnou matku, pak ji objal a vzal starou ženu do náruče.
Baba Nyura byla potěšena, že ji nyní její syn vezme do nemocnice. Ano, nebylo tomu tak. Syn vzal matku do studeného přístavku a uspořádal ho na tvrdém kozlíku. Okno bez skla jsem zavěsil starým hadrem a řekl, ať tu mámu leží, dokud nezemře. Ostatně je zbytečné ji ošetřovat, stará se stala bolestivou. Baba Nyura tedy lže a nadává si za vlastní nešikovnost. A na syna vzpomíná nevlídným slovem, nechápe, proč jí to dělá a proč se stal tak krutým. Koneckonců vychovávala Serezhenka sama, dala za něj všechno, dala mu jediné, nikdy ničeho nelitovala. Aby pro něj nebylo všechno o nic horší než pro ostatní, beze zbytku zorala dvě práce. Když šel můj syn do města studovat, sehnala také práci uklízečky v obecním zastupitelstvu, aby mu pomáhala.
Svatbu s Vikou si také platila sama. Ostatně dohazovači se úplně odstěhovali, o takovém ženichovi pro svou dceru nesnili. A Baba Nyura nebyla ze své snachy nadšená, byla příliš arogantní a arogantní. Nechce se kamarádit se svou tchyní, dívá se na něj svrchu, považuje se za lepšího, protože městští a vesnicští příbuzní nejsou jako ona. Pravda, Victoria nešla do otevřeného konfliktu a nepřátelství se svou tchyní. Pozdravila prostřednictvím svého manžela, ale na návštěvu nespěchala. A tchyně se mladým nevnucovala, neřídila se jejími radami. A o návštěvu jsem je nežádal, jen jednou nebo dvakrát byl můj syn ve městě. A dokonce i tehdy, na svatbě a když se narodila vnučka, Christina.
Seryozha žije se svou rodinou, proč by se jim měla plést pod nohama. Syn pomoc matky neodmítl, vždy si bral domů zásoby a úrodu ze zahrady. Matka věděla, že se Sergej snaží našetřit na hypotéku, vzít si byt, protože je už nebaví běhat v pronajatých bytech. Ano, jen nepřemýšlela a nedivila se, že se její vlastní syn rozhodne ji zničit kvůli prodeji domu. Ostatně to tak dopadlo – syn se s ní odmítl chovat a on mezitím na návrh své snachy sháněl kupce pro dům. Baba Nyura leží v přístavbě a na předzahrádce slyší cizí hlasy. Viktorii naplňuje slavík, vede exkurze po domě, nemocná tchyně se nestydí, všechno spěchá.
Pokračování na další straně