Jako prarodiče možná máte pocit, že svému vnoučeti nedáváte dost. Ale věřte mi, že dárky nejsou to nejdůležitější. To nejcennější, co můžete dát, je váš čas, láska a přítomnost. Jak to vím? Ráda vám povím svůj příběh.
Jako dítě jsem každé léto trávila u svých prarodičů. A právě tyto okamžiky se staly těmi, na které si pamatuji nejvíce. Nešlo o luxusní dárky nebo drahé výlety – moje babička a dědeček mě nikdy nevzali na dovolenou ani necestovali daleko od domova. Ale přesto jsem byla šťastná. Ta prostá radost, klid a jistota, které mi dávali, byly k nezaplacení.
Každodenní život s prarodiči
Rána u prarodičů byla plná lásky a péče. Babička vždy připravila snídani a můj oblíbený čaj. Dědeček pracoval v dílně, a i když se moc nemluvilo, bylo mezi námi tiché porozumění. Obědy byly vždy ve stejný čas a i takový detail, jako je vůně palačinek linoucí se domem, se mi vryl do paměti. V tom tichu a řádu jsem nacházela pocit bezpečí a klidu.
článek pokračuje na další stránce…