Ve škole jsme neměli imaginární kamarády ani problémy se soustředěním.
Nedávali nám prášky proti hyperaktivitě. Neměli jsme školního psychologa ani výchovného poradce, takže jsme ještě vystudovali nějakou školu.
Neměli jsme Playstation, Nintendo, X-box, žádné videohry.
V televizi jsme neměli 99 kanálů (jen dva a druhý až od odpoledne),
Neměli jsme videorekordéry, prostorový zvuk, mobilní telefony, počítače, internet, chatovací místnosti…….
Měli jsme také přátele a chodili jsme s nimi ven.
Spadli jsme ze stromů, pořezali se o sklo, zlomili si zub, nohu nebo ruku, ale naši rodiče za to nikdy nešli k soudu.
článek pokračuje na další stránce..