Láska, bolest a šansony
Édith Piaf poprvé zpívala na jevišti v roce 1935, tehdy ve vlastnoručně upleteném svetru s chybějícím rukávem. O rok později byla její kariéra ohrožena, když byl její objevitel Leplée zavražděn a ona se ocitla mezi podezřelými. Zachránil ji básník Raymond Asso, který se stal jejím mentorem, psal pro ni texty a naučil ji chápat písně jako zpověď. Právě v té době vznikly první její slavné šansony plné emocí, bolesti i naděje.
Její život byl však plný tragédií. Ztratila své první dítě, které zemřelo ve dvou letech, a později také svou největší lásku – boxera Marcela Cerdana, který zahynul při leteckém neštěstí cestou za ní do New Yorku. Édith se po jeho smrti zhroutila, propadla alkoholu a morfinu, ale i přes bolest se vždy vracela na pódium. Její hlas zněl s každou ranou osudu silněji, protože zpívala pravdu – o lásce, ztrátě a naději.
Život na hraně a sláva, která přežila smrt
Piaf byla ženou, která žila naplno – milovala, trpěla, a přesto nikdy nepřestala zpívat. Vystupovala po celém světě – od Olympie v Paříži až po Carnegie Hall v New Yorku. Její písně jako La Vie en rose, Non, je ne regrette rien nebo Milord se staly nesmrtelnými klasikami.
článek pokračuje na další stránce..