3. Televize jako střed obýváku
Televizor býval větší kus nábytku, než bychom dnes čekali. Vedle něj stála dečka, pokojová květina nebo porcelánová dekorace. Přepínalo se opatrně, někdy tlačítky přímo na přístroji, jindy ovladačem, který se záhadně ztrácel mezi polštáři. Když běžel oblíbený pořad, mluvilo se tišeji.
4. Bonbony v misce pro návštěvy
Na stole bývala miska s bonbony, oplatkami nebo sušenkami. Děti si mohly vzít jeden, ale při druhém už přišlo varovné podívání. Ta nejlepší sladkost často čekala až po obědě. A pokud návštěva trvala déle, objevila se ještě čokoláda schovaná ve skříňce, kam se běžně nesmělo.
5. Telefon, který měl svůj vlastní zvuk
Pevná linka stála na chodbě nebo v obýváku a zazvonila tak hlasitě, že ji slyšel celý byt. Když někdo volal, všichni věděli, kdo zvedá sluchátko a s kým mluví. Dlouhé hovory se odehrávaly na dosah ostatních, takže soukromí mělo poněkud omezené hranice.
6. Lednice plná krabiček od všeho možného
V lednici se vedle másla a salámu ukrývaly misky se zbytky od oběda. Některé měly víčko, jiné byly přikryté talířkem nebo potravinovou fólií. Babička přesně věděla, co je uvnitř, dokdy se to musí sníst a komu která porce patří. Otevřít lednici bez dovolení znamenalo připravit se na otázku, co vlastně hledáte.