Stačilo zazvonit, otřít si boty o rohožku a vejít do předsíně, kde visely kabáty celé rodiny. Návštěva u babičky devadesátky nebyla jen obyčejná cesta na oběd. Měla vlastní zvuky, vůně i malá pravidla, která člověk pochopil až po několika návštěvách.
Právě tyhle detaily se dnes vracejí v retro vzpomínkách. Ne kvůli velkým událostem, ale kvůli věcem, které tehdy působily úplně obyčejně. A přitom se zapsaly překvapivě hluboko.
1. Přezůvky, které čekaly za dveřmi
V předsíni býval košík nebo skříňka plná domácí obuvi. Některé papuče byly měkké, jiné sešlapané tak, že už dávno neměly původní tvar. Dítě dostalo ty nejmenší, návštěva větší a děda často chodil po bytě v ponožkách, protože svoje přezůvky nemohl najít.
2. Ubrus, který se nesměl umazat
Na kuchyňském stole ležel ubrus, často s plastovým povrchem a výrazným vzorem. Babička ho před jídlem pečlivě uhladila a během oběda sledovala každý upadlý drobek. Sklenice se stavěly na podtácky, talíře měly své místo a lokty na stole nepřipadaly v úvahu.