Po druhé světové válce se v československých věznicích a pracovních táborech zaváděl systém účelových platidel, který sloužil jako odměna pro odsouzené za práci vykonávanou ve vězeňském prostředí. Tyto platidla byla vydávána a používána pouze uvnitř věznic a sloužila k nákupu potravin a hygienických potřeb ve vězeňských kantinách. Tento systém měl za cíl stimulovat pracovní výkon odsouzených a současně sloužil jako prostředek výchovy a rehabilitace.
Odsouzení dostávali část své mzdy za práci, kterou vykonávali ve vězení, a tuto část mohli použít na pokrytí nákladů spojených s výkonem trestu, podporu svých rodin, a část byla ukládána na vkladní knížky. Tento systém byl v souladu s mezinárodními standardy zacházení s vězni, jako například Standardními minimálními pravidly OSN pro zacházení s vězni.
Specifickým prvkem tohoto systému byly Tábory nucených prací (TNP), zřizované na základě zákona z roku 1948. Tyto tábory, ačkoli měly původně sloužit k pracovnímu využití nezaměstnaných, se staly místem nucené práce pro osoby nepohodlné tehdejší vládnoucí moci. Odsouzení do těchto táborů byli povoláváni na určitou dobu a měli volnější režim než v běžných věznicích.
článek pokračuje na další stránce…