Anna dělala každý den to samé, a proto se její život změnil v naprostou hrůzu. Brzy ráno odešla do školy, kde se snažila zachovat předchozí image výborné studentky, ovšem s velkými propadáky. Po studiu šla do práce. A pozdě večer v 10 hodin jsem šel domů, po náročném dni v práci.
Na domácí úkoly nebylo v zásadě dost času, stejně jako na úklid, vaření u vás doma. Cestou domů tedy snědla, co si koupila v obchodě.
Na matku vzpomínala téměř každý večer. Lehla si na postel, kde spolu spali, prohlížela si fotky a tiše plakala. Nejurážlivější na této situaci je, že nikdo nemůže pomoci. Ani neměla přátele, měla příbuzné, ale tolik let spolu nemluvili, takže byla sama.
Opět po studiu šla do práce. Ten den bylo zataženo a slabě pršelo. To Anně jen zhoršilo náladu. Když přišel do práce, první, co majitel nahlásil, bylo. Ukázalo se, že včera upustila malou sošku a ani si jí nevšimla. Díky bohu se ta věc nerozbila, jen spadla na měkký koberec, ale majiteli se to nelíbilo.
Rychle se omluvila, uklidila po sobě a začala uklízet ložnici. V této místnosti provedli opravy, strhli tapety, vyměnili nábytek a obecně změnili situaci v místnosti.
– Anno, mám pro tebe nabídku. Dnes mají moji malíři zpoždění, takže ta práce stojí za to. Pokud si chcete přivydělat, mohu nabídnout odstranění tapety v ložnici. Co říkáš?
„Samozřejmě souhlasím!“
„To je skvělé.“ Vezměte vše potřebné do spíže a můžete začít. Pokud máte nějaké dotazy, víte, kde mě najdete.
– Dobře.
Anna šla do spíže, vzala rukavice, škrabku a další potřebné věci na strhnutí tapety.
Začala od protější stěny, protože se zdálo, že nejtěžší a nejšpinavější je tato.
Zpočátku šlo všechno dobře, tapeta se strhla a nezbyla po ní skoro nic a pak Anna narazila na něco zajímavého.
Vzala další list tapety, když najednou uviděla na zdi fotku. Když se podívala zblízka, uviděla malou dívku, která se jí velmi podobala.
Opřela se o zeď, spadla na podlahu a ostře se rozplakala. Dívka byla tak vyděšená, že to slyšel majitel domu.
„Anno, Anna!“ Co se stalo? Proč brečíš?
Anna se nemohla pohnout. Strach ochromil její svaly. Nohy, ruce, hlava – vše bylo znehybněno. Nevěděla, odkud to mohlo přijít.
„Anno,“ vzal ho Petr za ruku. Po dotyku dívku okamžitě propustili.
„Anno, co je to s tebou?“
„Dívej se.“ odkud to máš? Co je to? Ukázala na zeď, kde visela fotografie dětí.
„Nechápu, co to je.“ Obyčejná fotka dívky. Pravděpodobně zbyl po starých majitelích. Opravy zde provádíme poprvé.
„Staří mistři?“ zeptala se Anna znovu.
– Ano. Koupil jsem tento dům před 15 lety. Býval domovem mladé rodiny. Pokud se nepletu, tak se jim něco stalo a byli nuceni se odstěhovat. A tento dům jsem již koupil.
– V čem je tedy přesně problém? zeptal se znovu Mistr.
– Vidíte, tato fotka je velmi podobná té v mém domě. Leží vedle své matky ve skříni, viděl jsem ji nedávno, když jsem si prohlížel fotky.
„Takhle to nemůže být.“
„Prosím, vezmi mě domů, chci to vidět.“ Porovnejte.
Petera tento příběh natolik zaujal, že s radostí souhlasil, že dívce pomůže.
Když Anna a Peter vešli do domu, dívka se běžela hrabat ve skříni a snažila se najít fotku. Našla album, pak ho prolistovala, ale nic tam nebylo. Pak otevřela další balíček a tam, úplně na konci, ležela. Úplně stejná fotka s tou, která visela v Petrově ložnici.
„Proboha, jak je to možné?“ řekl Petr.
A dívka jen plakala víc.
„Toto je obrázek mé zesnulé matky.“ Fotku jsem viděl už dlouho. Pamatuji si, jak moje matka říkala, že se nedávno přestěhovali do tohoto bytu. Byl jsem malý, bylo mi 5. Jak dlouho jsi říkal, že jsi koupil dům?
„Před patnácti lety.“ Nechal jsem všechny papíry se jmény a příjmeními předchozích majitelů. Z nějakého důvodu jsem si nechal tento kus papíru. Pojďme se podívat.
Vrátili se do Petrova domu. Nyní se majitel začal hrabat ve skříních a hledat papíry.
„Našel jsem to!“ zvolal Petr.
– Tak. Předchozí majitel se jmenoval Rybalchuk Valerij Ivanovič. Jeho manželka, stejně jako druhý majitel: Rybalchuk Ekaterina Albertovna.
Poté, co řekla jméno svého manžela, se Anna utopila. Klekla si a začala hlasitě vzlykat.
„To je moje matka,“ řekla přes slzy.
„Co?“ Jak je tohle možné?
„Máma říkala, že mají dům.“ Ten ho zdědil, ale když jeho otec zemřel, jeho matka už to nemohla platit. Proto jsme to prodali. A my jsme ti to prodali.
Od toho dne se Annin život změnil. Petr, který slyšel celý příběh Anniny rodiny, jí začal pomáhat. Byl to zámožný člověk, a tak pro něj nebylo těžké zaplatit vzdělání, byt, dopravu a jídlo.
Anna pokračovala ve studiu a brzy promovala s vyznamenáním. Tak vám jedno setkání může znovu změnit celý život.
Zdroj:yandex