Přiznám se: pláču při sledování filmů… při čtení knih, při poslechu hudby. V závislosti na hladině hormonů bych si možná dokonce preventivně připravil kapesníky, než začnu sám sledovat film.
Přestože spoustě lidí připadá sladké dívat se na film se slzami v očích, mě to nebere.
Lidé, kteří pláčou při sledování filmu, mají něco, co si ostatní plně nevypěstovali – empatii.
Zvláštní typ lidí má empatii. Mnoho lidí – například narcisů a sociopatů – se bez něj narodí a žije celý svůj život, aniž by se někdy skutečně vžili do kůže jiného člověka. Nemohou k ostatním nic cítit a to není vždy dobré.
Pokračování na další straně