Pro srovnání: v klimatickém období 1991 až 2020 se něco podobného do tohoto termínu nestalo ani v jednom z třiceti sledovaných let.
Také modely využívající umělou inteligenci v posledních aktualizacích stále častěji ukazují stejným směrem. Přesné datum se mezi jednotlivými výpočty posouvá, ale samotné mimořádné oslabení víru už začíná být velmi dobře podpořeným scénářem.
Pokud se to stane, padne více než půl století starý rekord
Právě načasování dělá z letošní situace mimořádnou událost.
Databáze založená na reanalýzách ERA5 sleduje velká náhlá stratosférická oteplení od roku 1959. Za tuto dobu bylo zaznamenáno 45 podobných událostí během 67 zimních sezon.
Žádná z nich ale nepřišla před 28. listopadem.
Právě 28. listopad drží rekord nejčasnějšího výskytu, a to v letech 1968 a 2025. Pokud tedy letos dojde k obrácení proudění už přibližně mezi 6. a 18. listopadem, půjde o nejčasnější podobnou událost v celé sledované řadě.
Většina stratosférických oteplení se přitom odehrává až v lednu nebo únoru, kdy je polární vír plně vyvinutý.
Co vlastně znamená „kolaps“ polárního víru
Slovo kolaps může působit dramaticky, ale neznamená, že polární vír jednoduše zmizí. Při výrazném stratosférickém oteplení se jeho struktura silně naruší.
Může se protáhnout, posunout mimo severní pól nebo se rozdělit na dvě části. Současně se ve stratosféře během několika dnů prudce zvýší teplota a cirkulace větru se může obrátit.
Aktuální modely ukazují velmi výrazné protažení polárního víru a možnost jeho dočasného rozdělení. Následně se může znovu spojit, ale zůstat oslabený a posunutý mimo svou obvyklou polohu.
Právě takový stav může následně ovlivňovat proudění mnohem níže v atmosféře, kde se odehrává počasí, které skutečně cítíme na zemi.
Evropu ale mráz nezasáhne automaticky
Tady přichází nejdůležitější část celé předpovědi. Rozpad polárního víru ve stratosféře automaticky neznamená arktickou zimu v Evropě.
Atmosféra musí nejprve přenést změnu ze stratosféry do nižších vrstev. Tento proces může trvat přibližně několik týdnů a v některých případech k výraznému propojení vůbec nedojde.
Pokud se ale stratosférická porucha skutečně „propíše“ směrem k povrchu, často narušuje běžné západní proudění nad severním Atlantikem. Může vzniknout více tlakových výší v severních zeměpisných šířkách a studený vzduch, který běžně zůstává daleko na severu, dostane možnost proniknout směrem na jih.
Pro Evropu to znamená vyšší pravděpodobnost blokujícího počasí, studených vpádů a v zimních měsících také sněžení.