Tento příběh vyprávěla Dina z Chelsea. Sama se nedávno stala maminkou a porod byl velmi náročný. Ale naštěstí se dítě narodilo zdravé a matka nebyla zraněna. pryč od její tváře.
Jednoho dne jsme šli s manželem do kostela a nechali jsme dceru doma. Tam nám jeden misionář vyprávěl příběh, který se mi zaryl hluboko do duše. Často navštěvoval útulky, ale jednu z návštěv si pamatoval lépe než ostatní. Pak vešel do pokoje s dětmi a nevěřil svým uším. Bylo tam asi 100 ohrádek, ale žádné z dětí nevydalo ani hlásku. Pro malé děti se to tak vymykalo charakteru, že atmosféra působila zvláštně až děsivě. Misionář se pak zeptal sestry, proč je v místnosti takový klid. A dala mu odpověď, která by každého polekala. Na tato slova nikdy nezapomenu!
Žena se podívala se smutkem v očích a řekla: „Když se k nám dostanou, zpočátku hodně pláčou. Ale uplyne hodina, dvě hodiny, den, týden a oni se uklidní, protože chápou, že k nim nikdo nepřijde…“.
Pokračování na další straně