Celý život mi rodiče říkali, že jednoho dne zdědím náš rodinný dům. Bohužel jsem se zmýlila, když jsem na to spoléhala, a nyní žiji v malém jednopokojovém bytě, kde musím dvakrát obrátit každou korunu, než ji utratím.
Když lidé stárnou, jejich priority a touhy se často mění. Moji rodiče nebyli výjimkou. Zatímco dříve byli velmi stabilní a předvídatelní, s příchodem důchodu se rozhodli pro radikální změnu. Po celé roky mi slibovali, že jednoho dne zdědím náš dům. Ale místo toho se rozhodli prodat veškerý svůj majetek, aby si splnili svůj sen – koupili si karavan a vydali se na cestu po Evropě.
Proměna nudných rodičů v dobrodruhy
Pokud bych měla vzpomenout na své dětství, popis mých rodičů by zněl „obyčejní a klidní lidé“. Otec byl účetní a nosil nudné oblečení – košile, sako, pokrčené kalhoty. Máma pracovala na městském úřadě, kde postupně povýšila na vedoucí kanceláře. Jejich životní styl byl stejně obyčejný – otec sbíral známky a máma háčkovala. Cestování je nikdy nelákalo.
Ale s odchodem do důchodu začali plánovat něco, co jsem vůbec nečekala. Máma začala snít o cestě po Evropě, kterou si chtěli užít s nově zakoupeným karavanem. Myslela jsem, že jen vtipkují. Nikdy bych neuvěřila, že by moji rodiče, tak nudní a usedlí lidé, chtěli žít jako nomádi.
článek pokračuje na další stránce…