RODINA ŽILA V PŘÍSNÉ IZOLACI NA SIBIRI VÍCE NEŽ 4 DESETILETÍ: Když byli nalezeni, splnilo se hrozné proroctví

Odstěhovali se z chatrče a začali tam jíst. Po půl hodině se dveře chýše znovu otevřely a vyšel stařec s oběma dcerami. Byli vyděšení, ale už ne hysteričtí a vypadali zvědavě. Sedli si k vědcům a odmítli všechno jídlo, které jim nabízeli. „To nám není dovoleno,“ řekli jednohlasně. Dcery mluvily k nepoznání jazykem, který připomínal zvířecí onomatopoje.

Vědci viděli, s jakým zájmem se dívají na chléb na svém stole, a zeptali se starého muže, zda ho někdy jedl. „Jsem,“ odpověděl a pak, ukázal na dvě ženy, dodal: „Ale moje dcery ne… Navíc ho nikdy ani neviděly.“

Starý muž se jmenoval Karp Lykov a kdysi byl členem fundamentalistické ruské ortodoxní sekty, která žila podle pravidel 17. století. Říkalo se jim starověrci. Byli pronásledováni od dob Petra Velikého. Pro Karpa osobně byl Petr Veliký nepřítel a „antikrist v lidské podobě“. Věci se pro rodinu Lykovů ještě zhoršily, když vládu převzali bolševici.

Karpův bratr, kterého jako jediného našli, byl brutálně zabit. Když se vrátili z návštěvy svých příbuzných, zbývající členové rodiny si uvědomili, že tam už pro ně není život. Karp a jeho žena Akulina se shromáždili jen základní zásoby a trochu teplého oblečení a vydali se v roce 1936 s devítiletým synem Savinou a dvouletou dcerou Natalyou tam, kde by je nikdo nehledal – na Sibiř. Shromáždili jen základní zásoby a nějaké teplé oblečení a zmizeli hluboko v tajze.

Pár měl v ledové pustině další dvě děti, syna Dimitriho v roce 1940 a dceru Agafii v roce 1943. Až do příjezdu vědců nikdy neviděli jinou lidskou bytost kromě své rodiny. O vnějším světě slyšeli od své matky a otce. Jedinou zábavou členů rodiny bylo převyprávění jejich snů.

Izolaci v divočině bylo téměř nemožné přežít. Neustále měli hlad. Jednoho roku se Akulina rozhodla nakrmit děti místo sebe a zemřela hlady .

Snad nejsmutnější částí příběhu je rychlost, s jakou po jejich nalezení zahynuli. Na podzim roku 1981 tři ze čtyř dětí během několika dní zemřely. Předpokládá se, že jejich smrt byla způsobena vystavením nemocem vnějšího světa, vůči nimž nezískali imunitu. Dvěma selhaly ledviny a jeden zemřel na zápal plic. Když se ho pokusili zachránit a převézt do nemocnice vrtulníkem, odmítl. Poté, co všechny tři pohřbili, se geologové pokusili přesvědčit Karpa a jeho dceru Agafii, aby opustili les a vrátili se k příbuzným, kteří perzekuci přežili. Ani on, ani ona o tom nechtěli slyšet . Postavili si novou boudu poblíž té staré.

Karp zemřel ve spánku v roce 1988, ve stejný den, ale 27 let po své ženě Akulině. Agafia ho s pomocí geologa pohřbila na hoře a poté se vrátila domů. Zůstala žít sama a zůstala tam až do svých 70 let. Před třemi lety napsala dopis, který byl zveřejněn na internetu, ve kterém žádala, aby někdo přišel do jejího domu a pomohl jí, protože se její zdraví zhoršovalo. Poté byla převezena do nemocnice pro bolesti nohou, ale po ošetření se vrátila do volné přírody.

Samotářka Agafya Likova (76) konečně získala nový dům díky ruskému hliníkovému magnátovi Olegu Děripaškovi. Jedná se o jednopatrovou roubenku, která se nachází hned vedle předchozího domu, který postavil její otec.

– Děkuji Olegu Děripaskovi za charitu a všem, kteří na stavbě pracovali. Udělali takovou krásu – řekla loni v březnu.

Ruští úředníci musí být obzvlášť opatrní, když ji přijdou navštívit.

– Při návštěvě Agafyi jsme všichni extrémně opatrní. Je jako Mauglí, nikdy nepřišla do styku s moderními infekcemi a nemocemi. Víme, jak disciplinovaní a opatrní musíme být, abychom se ujistili, že zůstane zdravá – vysvětlil místní úředník Alexander, který do Agafyi pravidelně v průběhu let jezdil, aby zkontroloval, jak žije obklopená medvědy a vlky.

Stařenka se však do nového domova odmítla nastěhovat, dokud se nevzpamatuje. Proto byl pozván kněz církve starověrců, do které Agafja patří.

Stavba začala v prosinci 2020 a nebyla to vůbec jednoduchá práce, protože materiál byl přivážen lodí z 250 kilometrů vzdálené oblasti , protože kácení stromů je na Sibiři zakázáno.

– Použili jsme speciální plavidlo, abychom vozili materiál na dům, trvalo to 20 takových „výletů“ podél řeky Abakan – řekl Nepomnjašči.

V novém domě je velmi málo nábytku a jediné, co připomíná, že je to „něco moderního“, jsou nová okna s dvojitými skly.

1
2