Sedmiletý chlapec zemřel kvůli zavinění rodičů. Lékaři našli v jeho ruce dopis, který mi doslova roztrhal srdce

Tento příběh koluje na webu již dlouhou dobu, ale nelze lhostejně projít kolem. Není to autentické, ale není to podstatné. Proč?

Má smutnou, ale také velmi důležitou zprávu. Čtěte dál a zjistěte proč.

– “ Jmenuji se Ivan a je mi 7 let.“ Miluji svou matku a svého otce, ale strašně se jich bojím. Hodně mě bili, nechápu proč.

Dnes ráno jsem se probudil a šel do školy. Jsem dobrý student a lektor mě má rád. Mám také rád své spolužáky, ale nemyslím si, že moc. Během přestávek obvykle sedím sám. Nikdo se mnou nechce hrát. Chtěl jsem, aby mě měli rádi, ale oni jen říkají, že jsem hrubý. Smějí se mi, protože každý den nosím stejné obnošené kalhoty, mám jedno tričko a v botách díry.

Jednoho dne po škole jsem zůstal déle v šatně a ukradl si bundu. Viselo to tam dlouho, zdálo se mi, že to nikdo nechtěl, a mrzla jsem. Šel jsem domů. Na zpáteční cestě za mnou někdo přišel a tlačil mě. Spadl jsem do sněhu. Ten někdo seděl na mě, vtiskl mi tvář do sněhu a řekl: „Tady tě nikdo nemá rád, Idiote.“

Ukázalo se, že je jich více. Kopali mě do zad a do břicha. Najednou utekli a nechali mě ve studeném sněhu. Plakala jsem, plakala jsem tak strašně … Ale ne proto, že jsem měla bolesti, ale proto, že jsem neměla na koho spoléhat.

Když jsem přišel domů, matka ke mně přiběhla, popadla mě za vlasy a zakřičela: „Kde jsi byl? Proč jsi tak špinavý a mokrý? Jsi zlobivý spratek! Dnes pro vás není večeře! Jděte do svého pokoje a zůstaňte tam! “

Udělal jsem, jak mi řekla moje matka. Šel jsem do svého pokoje a neopustil jsem ho až druhý den, i když jsem byl velmi hladový a strašně chladný … 

Hodnocení se mi stále zhoršovalo. Pokaždé, když se o tom moji rodiče dozvěděli, můj otec mě hodně zasáhl. Jednou mě tak silně zasáhl, že jsem nemohl pohnout ukazováčkem a všichni ve škole se mi strašně smáli.

Čas plynul a jednoho dne jsem dostal hrozné bolesti na hrudi. Mámě a tátovi bylo jedno, že trpím. Večer jsem ležel v posteli a přemýšlel o tom, jaké to je mít šťastnou rodinu. Bolelo to víc a víc, ale nechtěl jsem své rodiče rozrušit. Miluji je tak moc …

Pokračování na další straně