Prevence neexistovala – a životy mizely zbytečně
Příklad? Rakovina děložního čípku. Dnes ji dokáže lékař odhalit jednoduchým vyšetřením, ale za socialismu většina žen neměla k moderním vyšetřením přístup. Výsledek: diagnózy přicházely pozdě, často až ve fázi, kdy nebylo co léčit.
Podobně to bylo se srdečními chorobami. Zatímco v západních zemích už fungovala specializovaná kardiocentra, u nás neexistovalo ani jedno. Infarkt, který dnes běžně řeší urgentní tým včetně katetrizace, byl tehdy pro stovky mužů rozsudkem smrti.
Délka života: realita versus vzpomínky
Paradoxem je, že zatímco lidé mají pocit, že „se žilo déle“, data jasně ukazují opak.
- V 60. letech žili muži na Slovensku déle než Rakušané.
- Ke konci režimu však žili o více než pět let méně.
A to jen kvůli tomu, že systém nebyl připravený na civilizační nemoci – tedy ty, které dnes běžně léčíme.
Socialismus pro všechny? Ne tak docela
Veřejnost často zapomíná ještě na jednu věc: zdravotnictví mělo dva „patra“.
- Jedno pro běžné občany.
- Druhé pro stranické funkcionáře a jejich rodiny.
Elita měla přístup k zahraničním lékům, špičkovým specialistům a kvalitnější péči. Obyčejní lidé se museli spolehnout na systém, který byl masivní, ale zastaralý.
Oceány nemocnic, minimum technologií
článek pokračuje na další stránce…