Natočil video, ve kterém se loučil s blízkými a se světem, ale stal se zázrak. Řeč je o 17-letém tureckém studentovi, který po ničivém zemětřesení zůstal uvězněn pod troskami bytového domu.
Taha Erdem a jeho rodina ještě spali, když v pondělí 6. února zasáhlo i jejich město Adiyaman zemětřesení, která tam měla sílu 7,8 stupně.
Teenager se na otřesy probudil, avšak během deseti vteřin se s matkou, otcem, mladším bratrem a se sestrou zřítili i se čtyřpatrovou budovou.
Uvědomil si, že uvězněn pod tuny sutiny, přičemž vlny silných následných otřesů posouvaly trosky a svíraly prostor mezi rozdrcenou směsí betonu a oceli.
Mladík s myšlenkou, že se z trosek nedostane, vytáhl mobil a začal nahrávat poslední rozloučení v naději, že ho objeví po jeho smrti.
„Myslím, že tohle je poslední video, které pro vás kdy natočím,“ řekl z těsného prostoru, přičemž se mu telefon třásl v ruce, jak oblastí nepřestávalo hýbat zemětřesení.
17-year-old quake victim Taha Erdem recorded the moments he was trapped under the debris of his house amid aftershocks following the massive #TurkiyeQuakes on February 6.
— TRT World (@trtworld) February 15, 2023
Erdem and his family survived the quake, whereas 47 people residing in the building were reported dead. pic.twitter.com/nPvwY4ZoCf
„Stále se třeseme. Smrt, přátelé, přichází v době, kdy to člověk nejméně čeká,“ dodal Taha, který spustil muslimskou modlitbu v arabštině.
„Je mnoho věcí, kterých lituji. kéž by mi Bůh odpustil všechny hříchy. Pokud se odtud dnes dostanu živý, chci udělat mnoho věcí,“ řekl ve videu, které zveřejnila turecká státní stanice TRT World, kde také mluví o rodině, o které si myslí, že je mrtvá.
Stal se zázrak Jeho přání však byla vyslyšena
O dvě hodiny později je totiž ze zničené budovy zachránili mezi prvními. Sousedé ho následně odvezli k tetě. Deset hodin po zemětřesení místní zachránili i jeho rodiče a sourozence. Ti v troskách hrabali holýma rukama a všemi nástroji, které našli.
Když agentura The Associated Press mluvila s rodinou, žila ve vládou poskytnutém stanu spolu se stovkami tisíc dalších, kteří tuto katastrofu přežili.
\“Budova na nás padala patro za patrem,\“ řekla máma Zeliha (37). Vzpomíná, jak nepřestávala křičet jméno svého syna, zatímco ona byla uvězněna pod troskami s nadějí, že všech pět může zemřít společně jako rodina.