Starý velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora. Byl dobře živený, a podle pěkného obojku a čistoty kožichu, byl zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno.
Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl se oklepal, a znovu přátelsky přitom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo, a v koutě zase asi hodinu spal. Tohle se opakovalo po několik týdnů..Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem:
„Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa, a zeptal se, jestli víte, že skoro, každé odpoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
„Jmenuje se Rasty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou méně než tříleté…snaží se jenom odpočinout si a vyspat se. Mohla bych sním zítra přijít i já?„