Čtvrt století po válce byl v hlubokém lese zakořeněný v zemi zakořeněný tank s jasně viditelným taktickým číslem 12. Poklopy byly vybité, v desce byla díra. Při otevření vozu byly na místě řidiče nalezeny ostatky juniorského poručíka tanku.
Měl revolver s jedním nábojem a tablet a v tabletu byla mapa, fotografie jeho přítelkyně a neodeslané dopisy.
Ahoj moje Varyo! Ne, nepotkáme se. Včera v poledne jsme rozbili další nacistickou kolonu. Nacistická střela prorazila boční pancíř a explodovala uvnitř. Když jsem jel autem do lesa, Vasilij zemřel. Moje rána je krutá.
Pohřbil jsem Vasilije Orlova v březovém háji. Bylo světlo. Vasilij zemřel dřív, než mi stačil říct jediné slovo, své krásné Zoji a bělovlasé Mashence, která vypadala jako pampeliška v chmýří, nic nesdělil.
Takže ze tří tankerů zbyl jen jeden. V tom zmatku jsem zajel do lesa. Noc uplynula v agónii, mnoho krve bylo ztraceno. Nyní z nějakého důvodu ustoupila bolest, která pálí celý hrudník a duše je tichá.
Škoda, že jsme neudělali všechno. Ale udělali jsme všechno, co jsme mohli. Naši soudruzi budou pronásledovat nepřítele, který by neměl procházet našimi poli a lesy. Nikdy bych svůj život takhle neprožil, kdyby nebylo tebe, Varyo. Vždycky jsi mi pomáhal: v Khalkhin Gol i tady.
Pokračování na další straně