- Viditelně dorazí další…
Znovu se odmlčel.
Katina však měla z Angelovy přítomnosti obavy a zeptal se tak lhostejně, jak jen to šlo:
- A co tady děláš?
- Oh, každopádně jsem se zastavil, abych si odpočinul. Zachránil jsem jednoho chlapa před jeho vlastním. Ach, dřina! Teď letím domů.
- Jsi to ty, tohle… a od té nemoci může?
- Vidět, co je to za nemoc. Vsaďte na maiu. Strážce I.
- Tak co tady děláš?! Kočka najednou vykřikla. – No tak!
A letělo to k zemi jako hnědá vichřice. Anděl tiše sestoupil vedle něj. Babička byla tak hubená, že ji Angel mezi bílými polštáři hned nespatřil.
Babička měla zavřené oči a její hruď se těžko hýbala, takže celou místnost naplnilo vrčení, pískání a křik. Anděl se nad ní naklonil, položil její bílá křídla na její hruď a začal šeptat žalem – jemně a tiše.
Zatímco tam stál, Katin hodil dříví do pece, postavil vychladlý čaj na sporák a dal do něj velký šálek mléka.
„Pojďme spát,“ řekl Katin.
- Je velmi slabá. Kocour se odvrátil a rychle si otřel oči.
Babička spala a Katin s Angelem popíjeli čaj a Katin jí stále plnila čaj smetanou a Angel se na něj usmál.
„Asi zůstanu s tebou,“ řekl a míchal med, „Pakol Michajlovna nevstane.“
A pomyslel si a řekl: Poslouchal vítr.
- Potřebujete plést ponožky. Co jsi bosý ve sněhu?
- A jak víš, že je Michajlovna?
- Jsem anděl. Dokonce vím, že mi říkáš Charlly.
„Takže, jak jsme se potkali,“ řekl Katin.
- A jak vás kontaktovat?
- A nemáme žádná jména. Prostě Angel.
Kočka mu mlčky podstrčila smetanu a usrkla z kelímku. Nad stolem zvonily hodiny, v kamnech praskalo dříví a za oknem foukal vítr.
„Tady ses ptal, proč jsem vylezl tak vysoko,“ zasmál se najednou Katin.
- Zhaslo to, čekal jsem na tebe.
Zdroj:facebook