Všichni lidé se báli dotknout této kočky a on ji tehdy vzal do náruče a stalo se něco neuvěřitelného

Ošklivka ležela v mokré louži, její zadní tlapy byly prohnuté a zepředu místo kožíšku byla obrovská rána. Zvedl jsem ji a chtěl jsem ji vzít domů, slyšel jsem její těžké dýchání. Viděl jsem, jak se trápí. Uvědomil jsem si, jak jí to musí hrozně bolet.

Cítil jsem něco mokrého na uchu. Ošklivka svíjející se v bolestech se mi pokoušela olíznout ucho. Objal jsem ji silněji a ona dotkla tlapkami mé tváře, pak se na mě podívala svým zdravým okem. Slyšel jsem její slabé mňoukání. Dokonce i v okamžiku největší bolesti, tato ošklivá a zjizvená kočka žádala jen o trochu náklonnosti, snad soucitu.

Tehdy byla pro mě Ošklivka ta nejkrásnější, nejvíce milující bytost, jakou jsem kdy viděl. Nesnažila se mě kousnout, poškrábat nebo se mnou nějak bojovat. Dívala se na mě a věřila, že ji zachráním.

Ošklivka mi zemřela v náručí dříve, než jsem přišel domů. Sedl jsem si s ní ještě na okamžik, přemýšlel o tom, jak její deformované, zjizvené tělo ovlivnilo můj názor o čistém srdci a opravdové a čisté lásce. Ošklivka mě naučila více o dávání a soucitu než tisíc knih, přednášek či televizních programů dohromady. Za to jí budu vždy vděčný. Měla mnoho jizev na těle, ale byl jsem to já, kdo měl největší jizvu a byl to okamžik, kdy jsem to musel překonat a jít dál. Ukázat všem, že mi na nich záleží.

Lidé chtějí být bohatší, dosáhnout obrovských úspěchů, touží být milováni, krásní.. Ale já se budu vždy snažit být jenom tou Ošklivkou. “

Zdroj:Sdilejte.to

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno