Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: „Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!“
„Nemusíme se vlastně vůbec vracet.“
„Nezajdeme ke mně?“
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: „Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?“
„Jen běžte!“ Moc rád jsem souhlasil. Odešla do ložnice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem. Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou písničku…
… a já jsem seděl na gauči a na sobě jsem měl jen ponožky.