Po telefonickém rozhovoru s ředitelem nejbližšího dětského domova manželé přišli za dětmi. Lube si myslela, že vypadá jako zoufalá stará žena, která vypadá směšně. Ale děti vypadaly ještě směšněji. Ne, nebyli nepořádní. Naopak všechny děti byly v čistém oblečení, děvčata měla na vlasech obrovské mašle. V očích dětí Luba viděla tolik stesku a zoufalství, že se málem rozplakala. Přestože si pár přišel pro dívku, pohled Lyuby padl na chlapce sedícího se sklopenou hlavou v rohu místnosti. Podíval se na své ruce vytvořené lodí. Láska se nepřítomně podívala na děti, které je s Yurou obklopovaly, a podívala se na chlapce v rohu. Po krátkém rozhovoru s dětmi manželé vyšli ze dveří, učitelka Elena Petrovna se zeptala:
– Jak se máte, naše děvčata? Všechny krásky, chytré ženy. A Lenochka dokonce vypadá jako ty. Takže bude méně otázek od ostatních. No, Svetochka. Jsou jí teprve čtyři roky. A nepomáhá mi to o nic hůř než dospělým.
Vychovatelka mohla dlouho mluvit o zásluhách svých žáků, ale přerušila ji Láska:
– Eleno Petrovna, omlouvám se, že ruším. Ale řekni mi prosím, proč ten chlapec sedí sám.
– Takže tohle je náš Tikhon. S námi není upovídaný. Nedávno se nám narodil kluk, asi čtyři měsíce. Nalezeno. Žebrák ho odvezl do nemocnice. Řekla, že ho našla v křoví, chlapec seděl a hrál si s psacím strojem. Byl vyšetřen lékaři a předán policii. Nikdo ho ale nehledá. Tikhonovi jsou asi dva nebo tři roky. Velmi tichý, proto tomu tak říkali. Nemůže o sobě nic říct, jen v noci křičí. Všechny děti mají své příběhy, je škoda se na ně dívat. Ale nemůžete vzít všechny domů.
Paní učitelka se vrátila k dětem a Houby odešly do ředitelny. Cestou Luba zašeptal Yurovi:
– Zlato, vezmeme Tikhona.
– Ale snil jsi o dívce, mašličkách, šatech.
– Tikhon se stal mým domovem.
Muž se překvapeně zarazil, ale rozhodl se svou ženu podpořit:
– No, teď už známe podrobnosti o adopci.
Na úřadě je upozornili, že dítě ještě není adaptované na společnost. Ale Rybové byli odhodláni Tikhona adoptovat. A tak začalo sbírání listin, osvědčení, evidence dětí. A nakonec Tikhona přivezli domů. Novopečená matka a otec nezměnili chlapcův denní režim najednou, učili je tak ve škole pro pěstouny. Večer si chlapec zaplaval a na jeho lopatce bylo vidět mateřské znaménko ve tvaru diamantu. Po uložení chlapce do postele začala Ljuba obtížnou konverzaci:
– Miláčku, vzpomínáš si, jak jednou naše chuligánka Petka Chernyshev začala přimět Asju Zhuravlevu, aby si smyla skvrnu z ruky. A ona pak hrdě odpověděla, že to byl čáp, který se jí zapsal do paměti.
– To si dobře nepamatuju. Ale to, že se jí v osmé třídě říkalo čáp, si pamatuji moc dobře. Chápu, co tím naznačujete. Mateřská znaménka se ale nedědí, nebo se pletu? Možná je to náhoda?
– Oh, Yuro, já nevím. Ale něco se mnou není v pořádku. Dokud je čas, zavolejme našemu starci. Myslím, že nám řekne všechno.
Lyuba vytáhla ze skříně starý notebook:
– Tady, telefon Smirnové. Telefon je samozřejmě doma, ale zkusím zavolat.
Kód města se v průběhu let měnil, ale správně vytočené číslo se vyplatilo. Ze sluchátka se ozval Ivettin dospělý, ale rozpoznatelný hlas. Po krátkém pozdravu se Luba zeptala na otázku, která ji potrápila:
– Jak se mají všichni naši? Jak se má Oksana Vasilková? Jak se má Asya Zhuravleva?
– Oh, lidi. Mimochodem, Oksana je také v Moskvě a příběh s čápem není moc dobrý. Vdala se neúspěšně. Její manžel ji neustále venčil a ona ho šíleně milovala. Někdo jiný vzal jejího syna jako dítě. Její příběh vyvolal v našem městě rozruch. Jste tam v Moskvě už pět let, nevíte nic o tom, co se tady děje. Ani nenavštěvuješ své rodiče, království nebeské.
Lyuba souhlasně přikývl.
– Rodiče čápa po zmizení mláděte zmizeli. Jejich srdce se zastavila. Ona sama začala šílet. A její manžel se ukázal jako darebák, předal ji do blázince. Je dobře, že tam pracovala Oksanina teta. Dokonce do medové karty napsala, že Asya není vůbec blázen. Pomohlo to říct.
Spolužáci si povzdechli a rozloučili se.
– Co dělat? Yur, Tikhon je pravděpodobně syn čápa.
„Dost hádání, Lubo.“ Jděte raději do našeho města.
– Co budeme dělat ve filmech, analýza DNA?
„Proč ne?“ muž pokrčil rameny. – A co navrhuješ jít za Asou a říct, neboj se, našli jsme tvého syna? A pokud to dítě není ona, stačí říct, promiň, špatně?
– Ano, miláčku, máš pravdu. Nebude to pro tebe samotné s Tishou těžké?
– Ne, my to zvládneme. Máte spolehlivé muže.
Téměř po rozbřesku se páru podařilo zarezervovat vstupenky a zarezervovat pokoj v hostelu.
V poledne už byla Luba ve svém rodném městě. Žena nechala tašku na ubytovně a odešla k hrobu svých rodičů a tchána. Tam se uklidila, s pláčem spěchala do města. Když Love cestou uviděla nákupní centrum a vzpomněla si, že si s sebou nevzala jídlo, požádala řidiče, aby zastavil. Toulala se po trhu, dávala jídlo do košíku a přemýšlela, jak si domluvit schůzku s čápem. Ale najednou ji uviděla sama. Asya byla stále krásná a štíhlá s hrdým držením těla. Lyuba tiše zavolal:
– Čáp…
Žena se otočila:
– Ach, Ljubašo. jaké jsou vaše osudy?
Gribová nevěděla, jak se dostat k důležitému bodu, a navrhla:
„Nespěcháš?“ Můžeme jít, sednout si, popovídat si?
Asja souhlasila. Obsadili stůl v pizzerii. Lyuba vyprávěla o Yuře, o sobě, ale o Tikhonovi mlčela. A pak řekla:
– Nechci ti otevírat rány, ale jestli to chceš říct, jsem vždy připravena naslouchat. Víš.
– Ano, opravdu potřebuji mluvit. Ten den byl pro mě zoufalý. Pak mě přišla navštívit tchyně. Podívala se na byt a řekla, že je tam nepořádek. Moje tchyně řekla, že musím dát dům do pořádku, zatímco ona vozí vnuka v parku. Artema jsem oblékla, když mu byly dva měsíce. A od té doby jsem ho neviděl. Čekám a doufám už třetím rokem.
Poté, co její syn zmizel, se dozvěděla, že její manžel má jinou ženu. Ale jediné, co jsem chtěl, byl můj syn zpátky. Byl jsem připraven jí dát peníze, dát jejího manžela, jen aby mi mohla říct, kde je moje dítě. Vyšetřovatel řekl, že poskytla železné alibi. A vždy jsem si byl jistý, že to všechno připravila. Snažil jsem se s ní mluvit v dobrém, snažil jsem se vzbudit sympatie. Žena jen zavrtěla hlavou a odpověděla, že nic neví.
Můj manžel, když viděl mou posedlost, řekl, že půjde k mé matce, a já jsem šel k jeho ženě. Na její tváři bylo vidět uspokojení a nemohl jsem si pomoct a přilnul si ke svým vlasům. Byl jsem odvezen na policejní stanici. Tato zmije řekla, že proti mně nenapíše prohlášení, pouze z úcty k mému manželovi. Je to jen ve filmech, vyšetřovatelé lpící na nitkách případ rozplétají. Koneckonců, najal jsem soukromého detektiva a vyhodil peníze do větru. Ten den bylo v parku hodně lidí. Můj syn právě zmizel v davu, zatímco si moje tchyně kupovala vodu. Byla také předvolána na oddělení, ale nemohla nic říct. Muži se o mě starají, ale já se zatím vdávat nechystám. Neviděl jsem tam nic dobrého.
Po rozhovoru Luba popadla sklenici, ze které Asja pila, a ubrousek se žvýkačkou. Ženy se rozloučily a Luba spěchal objednat zpáteční letenku domů.
Výsledky z Gribovovy laboratoře byly netrpělivě očekávány. Lyuba už věděl, že Tikhon je Artem. Yura a jeho žena v něm nacházeli stále více čapích rysů, takže je výsledek DNA nepřekvapil. Pochybnosti byly rozptýleny. Asya byla biologickou matkou jejich adoptovaného dítěte.
Houby byly konzultovány s psychologem. Chtěli vědět, jak každému říct pravdu, aby nikoho nezranili. Navíc museli projít procedurou odmítnutí adopce. Pár u soudu vydržel všechny šikmé pohledy.
Aby Asyu netrápila, pozvali ji Houby k sobě domů. Chtěli, aby se matka znovu setkala se svým synem. Pro pár nebylo snadné se s Tishkei rozejít, ale věděli, že dělají správnou věc.
Asya jim poděkovala:
– Nevím, co by se s ním stalo, kdybyste mu nevěnovali pozornost. Jak dobře, že k vám přišel.
O několik měsíců později vzala Asja Artema do svého rodného města. Chlapec už mluvil svižně a usmíval se. Lyuba si myslela, že její tělo reagovalo na stres zvracením a závratěmi. A když tyto příznaky ani za týden nepřešly, žena si uvědomila, že se vytoužená věc stala. Aby se Luba nevzdávala naděje, udělala pár testů, které ukázaly dva nádherné pruhy. Yura, když se dozvěděl, že brzy budou mít dítě, začal doslova nosit svou ženu v náručí. A zanedlouho se Gribovým narodilo vytoužené miminko.
Zdroj:yandex