Vlak jel pomalu po své trase. Vše probíhalo hladce a cesta byla více než uspokojivá a během pár hodin vlak dorazil do tunelu. Jak u vchodu, tak u výstupu byly davy lidí, kteří viděli, jak vlak projíždí tím podivuhodným tunelem (který již dříve využívaly jiné vlaky). Vlak se blížil za jásotu přítomných, a jakmile zcela vstoupil do temnoty hory… už nikdy nevyjel.
Přihlížejícím to bylo po nějaké době divné, a tak se někteří z nich rozhodli, že se půjdou podívat přímo do tunelu, aby zjistili, co se s vlakem stalo a proč stále ještě nevyjel. Ale v celém tunelu žádný vlak nenašli. Prostě zmizel. Našli se jen dva velmi zmatení pasažéři, kteří seděli na kolejích a nepromluvili ani slovo. Teprve po dvou dnech vypověděli, co se jim to na palubě vlaku stalo. Vyprávěli příběh o zvláštním hučení, které slyšeli, než vjeli do tunelu. Že je pohltil bílý kouř a cestující ve vlaku začali křičet. Měli strach, že vlak hoří. Otevřeli tedy dveře jednoho vagónu a společně vyskočili ven.
Italská železniční společnost se snažila tento incident zamést pod koberec. A tak se prakticky stalo. Během ubíhajících roků upadl incident v zapomnění, aniž by byl objasněn. Tunel získal špatnou pověst a byl tak v roce 1915 trvale uzavřen a během první světové války bombou zničen.