Zavolali jí ze školy, že její dcera zbila chlapce. Reakce maminky překvapila všechny strany

Každý příběh má dvě strany. V tomto případě, se členové učitelského sboru rozhodli nahlížet na tu stranu, která říká, že dívka udeřila spolužáka. Tento příběh však není černobílý a matka dívky přesvědčí všechny o tom, na čí straně se stala chyba.

Co je dobré, co špatné a kdy účel světí prostředky, je často obtížné posoudit. Někdy si však krajní situace žádá zvláštní způsoby řešení. Ačkoliv využívání fyzického násilí není akceptovatelné, tato dívka si díky ignoraci ze strany učitelů, nemohla jinak pomoci. Škola vnímala jen ublížení na zdraví a zavolali do školy matku tohoto děvčete.

Takový telefonát je snad noční můrou každého rodiče, tato matka byla schopna správně zargumentovat postoj druhé strany a ukázala, že její dcera byla do takového jednání zahnána okolnostmi.

Zde je celý průběh příběhu, který se odehrál v Anglii, převyprávěný samotnou matkou:

(Jsem zdravotní sestra na pohotovosti. Mobily nemáme povolené, musíme si je tedy nechávat ve skříňkách. Zavolali mě, že na soukromé lince pohotovosti mám telefonát.)

Telefon: „Tady je učitel ze školy. Ve škole se stal incident, do kterého byla zapojena vaše dcera. Prosíme vás, abyste co nejrychleji přišli do školy.

Já: „Je nemocná nebo zraněná? Může to počkat? Za dvě hodiny končím v práci.

Telefon: „Je to velmi vážné, snažíme se vám dovolat už 45 minut. Vaše dcera udeřila jednoho ze žáků.

(Šla jsem tedy do školy. Ve škole jsem byla zavedena do ředitelny, kde mě už čekala třídní učitelka, učitel z daného předmětu, ředitel, moje dcera, chlapec s krvavým nosem a jeho rodiče)

Třídní učitelka: „Paní, jaké je od Vás milé že jste se KONEČNĚ rozhodla dostavit!

Já: „Promiňte, ale věci na pohotovosti se trochu vymykaly z rukou. Poslední hodinu jsem strávila zašíváním čtyřiceti štychů na sedmi ročním chlapečkovi, kterého jeho matka zmlátila naběračkou a následně jsem tuto skutečnost musela řešit i s policisty. Omlouvám se za to, že jdu pozdě kvůli takové maličkosti.

..

(Snažili se nevypadat zahanbeně, a proto mi raději vysvětlili, co se stalo. Chlapec si hrál s podprsenkou mé dcery a ona mu ji za to vrazila. Všichni se tvářili, že jsou více naštvaní na mou dceru, než na toho kluka)

Já: „Aha, takže se chcete zeptat, jestli plánuji na tohoto chlapce podat trestní oznámení za sexuální obtěžování, a stejně tak i na školu, za to, že takové chování povoluje?

(Po tom, jak jsem zmínila sexuální obtěžování, se všichni začali drolit a všichni začali najednou mluvit)

Učitel: „Nemyslím si, že to bylo tak vážné.

Třídní učitelka: „Zase to nepřehánějme.

Ředitel: „Myslím, že jste špatně pochopili, co se vlastně stalo.

(Máma toho kluka začne plakat. Otáčím se ke své dceři, abych slyšela její stranu příběhu.)

Dcera: „Stále mi natahoval rozepínání na podprsence. Řekla jsem mu, ať přestane. On nepřestal, tak jsem to řekla panu učiteli. Ten mi řekl, ať to prostě ignoruji. Ten kluk to udělal znovu a tím mi rozepnul podprsenku, tak jsem mu jí vrazila. Teprve pak konečně přestal.

(Otočím se na učitele)

Já: „Toto mu dovolíte? Proč jste ho nezastavili? Pojďte sem, ať se vám dotknu rozkroku.

Učitel: „Co ?! Ne!

Já: „Přijde vám to nemístné? Nebo jděte a začněte si hrát s podprsenkou paní třídní učitelky nebo s podprsenkou chlapcovi mámy, či mou. Myslíte si, že je to zábava jen proto, že jsou to děcka?

Třídní učitelka: „Bez urážky, paní, ale to nemění nic na tom, že vaše dcera použila násilí na spolužákovi.

Ja: „Ne, bránila se proti sexuálnímu obtěžování od spolužáka. Jen se na ně podívejte. On má skoro 180 centimetrů a kolem 70 kilo. Ona má 150 centimetrů a asi 40 kilo. Jak dlouho se jím měla nechat obtěžovat? Pokud by to povolaná osoba zastavila, nemuselo by se stát, že za její podprsenku zatáhne tak silně, až se rozepne.

(Chlapcova matka stále pláče, otec vypadá naštvaně a zahanbeně. Učitel odmítá podívat se mi do očí. Dívám se tedy na ředitele)

Já: „Beru svou dceru domů. Myslím si, že chlapec se poučil. Doufám, že toto se už nikdy nestane. Nejen mé dceři, ale ani žádnému jiné dívce na této škole. Nedovolili byste, aby to udělal zaměstnankyni školy a upřímně nedokážu pochopit, jak jste tedy přišli na to, že když to udělá patnáctileté dívce, tak je to v pohodě. Nemyslete si, že tento incident nebudu dále řešit. A ty, (otočila jsem se k tomu chlapci), pokud se JEŠTĚ JEDNOU dotkneš mé dcery, nechám tě zatknout za sexuální obtěžování. Rozumíš mi?

(Byla jsem tak naštvaná, že jsem vzala všechny věci mé dcery a odešla. Tento incident jsem začala řešit s více institucemi, které mají dohlížet na podobné události ve školách. Všechny to pobouřilo a byla jsem ujištěna, že tato událost bude prošetřena. Moje dcera byla na daný předmět přeložena do jiné třídy, pryč od toho chlapce, a taky od daného učitele).

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno