Ke sjezdovému lyžování si Adela nikdy nevytvořila vztah a ani se tím netají. Naopak, otevřeně přiznává, že ho vnímá spíš jako zdroj napětí než zábavy.
„Upřímně nechápu, proč někdo dobrovolně jede dolů kopcem rychlostí auta, skoro bez ochrany, mezi spoustou lidí. Přijde mi to nebezpečné a stresující. A pak ještě čekáte dlouhé minuty na vleku,“ popsala svůj pohled.
Lyžování podle ní spojuje hned několik paradoxů: riziko, tlačenice, čekání a fyzické vyčerpání, které se jí zkrátka nerovná radosti ze zážitku.
Zima jako čas klidu a zpomalení
To ale neznamená, že by Adela zimu neměla ráda. Právě naopak. Oceňuje ji kvůli atmosféře, kterou přináší – tichu, sněhu a pomalejšímu tempu.
„Mám ráda zimní procházky, sníh a ten pocit, že se všechno tak nějak zpomalí. Jsem ráda, že jsme letos zažili opravdovou zimu a že ji zažil i Maxík,“ svěřila se.
Pro ni není důležitý výkon ani sportovní cíle, ale obyčejné bytí v přírodě.
Maxík a jeho vlastní zimní svět
článek pokračuje na další stránce…