Andělé vedou ty, kteří jsou si předurčeni, aby se setkali, zamilovali se do sebe a naplnili touhu svých srdcí

Andělé vedou ty, kteří jsou si předurčeni, aby se setkali, zamilovali se do sebe a naplnili touhu svých srdcí. Být si navzájem odpovědí na modlitbu. Být jeden pro druhého zázrakem. Andělé spojují srdce dvou navždy a navždy.

Věčné okamžiky jsou odpovědí na naše modlitby. Přesto už nevyslovujeme tichá slova svého srdce, bojíme se na ně jen pomyslet. Naslouchá nám někdo?

Ztrácejí se naše dopisy protkané přáními, modlitbami, slzami a upřímnými touhami v temných říších vesmíru? Ve vesmíru musí existovat Boží království. Hloubka, síla, hrůza a půvab Božích tajemství.

Hledíme na vzdálené výšiny a prostory, usmíváme se na hvězdy a měsíc. A čas od času voláme: Vidíš mě? Slyšíš můj hlas? Splň mé přání, vyslyš mou modlitbu, i když jsem sám. Komu se dějí zázraky? Dějí se druhým. Slyšel jsem svědectví některých lidí, že se jim zázraky skutečně staly. A stalo se to i mně. A také vám. A dějí se nám každý den.

Každý den nám malé zázraky vykouzlí úsměv na tváři a obohatí náš život, naši osobnost. Ale když se řekne zázrak, vždy doufáme a očekáváme velké zázraky. Když říkáme, že se splní alespoň touhy mého srdce, očekáváme velkou lásku. A to se nám děje, mně i vám. Nezapomeňte, že toto je jen krátký okamžik v naší věčnosti.

Všichni máme svého anděla strážného. Zastavte se i na okamžik ve věčnosti a usmějte se na ně. Jsou s námi. Vědí o všem. Všechno slyší. Všechno cítí. Znají všechna naše skrytá tajemství, přání a modlitby. A co je nejdůležitější, statečně nás provázejí na každé cestě našeho života.

Moji andělé, proč jste mě přivedli do jeho cesty, jestliže nyní mé srdce pláče, hledá své kousky, krvácí. Moji andělé, proč jeho ticho dusí můj hlas? Proč jsi spojil naše cesty, když nakonec zavládne ticho? Moji andělé, proč jste mi ho přivedli, když té lásce nerozumím, neznám ji, bojím se ji ztratit, pokud ji vůbec mám?

Moji andělé, proč jste mi ho přivedli, když mě nemiluje stejnou božskou jiskrou, která ve mně žije na jeho památku? Moji andělé, proč jste mi ho přivedli, když to není pravá láska?

A jednoho dne, po mnoha zklamáních, zraněních a posilování, vstal z popela. Protože život je skutečný a potřebuje práci, řád a disciplínu. Cítil jsem se skvěle, měl jsem skvělou náladu, byl jsem na skvělém místě, byl jsem na skvělém místě.

Věci se hýbaly kupředu a já jsem znovu objevila a přijala svou hrdost. Věděla jsem, že všechno půjde dobře. Myslela jsem si, že jsem na dobré cestě stát se svobodnou, odvážnou a sebevědomou mladou ženou, která se naučila hodně o životě a o nejchoulostivějším tématu ze všech – o lásce.

Ale pravá láska nikdy nepřijde. Ta jediná a pravá láska, která spojuje srdce, duši a tělo.

Pokračování na další straně