V jedné třídě se rodiče rozhodli, že jejich děti potřebují nové lavice. Škola však nebyla schopna tento nákup financovat, a tak se děti rozhodly, že si ho zafinancují samy. Nikdo zatím neví, k čemu to povede.
Nebylo však možné, aby všichni rodiče takovou investici uskutečnili, protože ne všichni rodiče na to měli. Na schůzi vystoupil jeden otec. Byl bohatý a vedl úspěšnou firmu. Svým bohatstvím se však nikdy nechlubil. Nosil normální oblečení a žil normálním životem. Proto navrhl, aby ti, kteří mají peníze, dali trochu více peněz, aby ti, kteří peníze nemají, mohli svým dětem koupit nové lavice.
Rodiče však byli proti tomuto nápadu velmi odmítaví. Říkali, že není důvod, proč by měli platit za nákup laviček pro jiné děti, když mohou dál sedět ve svých starých lavicích. Argument tohoto moudrého muže nikoho nepřesvědčil, protože by to znamenalo rozdělení tříd na „bohaté“ a „chudé“. Otec proto oznámil, že svým dětem nové lavice kupovat nebude, protože takové rozdělení nechce podporovat.
Rodiče však trvali na svém a některé děti nové lavice dostaly. A brzy byly ve třídách vidět. Zcela nové lavice a nové židle byly umístěny do první řady, ale původní lavice zůstaly v zadní řadě, kde seděly děti, jejichž rodiče nemohli přispět. Ale byly tam i dcera bohatého otce. A to všechny rodiče překvapilo.
Pokračování na další straně