Ježíš totiž stál před ní a přivítal ji v nebi“. Při popisu svého zážitku věnovala žena pozornost mnoha detailům. „Stála tam přímo za Ježíšem a neuvěřitelně zářila,“ sdělila.
Vzhledem k Tininu zranění to bylo velmi neuvěřitelné. Při resuscitaci upadla a rozsekla si čelo, zlomila si hrudní kost a prasklo jí žebro. Když se Tina probrala z kómatu a napsala na kus papíru krátký vzkaz. Naprosto věřila tomu, co viděla, protože barvy a předměty se zdály být skutečné.
Lékaři byli Tininým stavem překvapeni. Někdy se totiž zdálo, že boj o život opravdu prohrává. Odhadovali, že pokud by nedostatek kyslíku trval 20 minut, došlo by k poškození mozku. Za normálních okolností by pouhých pět až deset minut mohlo mít tragické a nevratné následky. Naproti tomu již po jednom dni se Tininy životní funkce „normalizovaly“. Zanechala po sobě zajímavý příběh, něco, co by se dalo označit i jako vzpomínka.