Své ostatní vnoučata už nikdy neviděla. Jelikož nechtěla zůstat nikomu z jejího okolí naobtíž, do domova se vrátila téhož roku stejně tak jako z něj odešla.
„Paní Helenu jsem si velmi oblíbila. Chodila jsem k ní na návštěvy, když jsme byli ještě sousedkami. Jsem si jistá, že by mohla nadále bydlet doma, kdyby byl někdo z jejích blízkých ochoten jí pomáhat. Já sama mám děti a práci. Velmi mi bylo líto, jak se na ni rodina vykašlala,“ tvrdila sousedka Marcela.
Marcela pokračovala v návštěvách paní Heleny, i když se přestěhovala zpět do domova. Stali se velmi blízkými přítelkyněmi. Marcela spolu s Jakubem byli jediní lidé, kteří o starou paní pravidelně projevovali zájem.
Paní Helena , mezitím dovršila 83 let. Na své nové ubytování si zvykla. Těšila se z každého nového dne, který jí osud nadělil. Dokonce i její děti začaly čas od času chodit na návštěvy.
Neuplynul den, aby ji někdo nepřišel navštívit. Samozřejmě, nebylo to jen tak. V létě se rozhodla prodat dům a na svém bankovním účtu měla nemalé množství peněz. Suma se vyšplhala spolu s dalšími úsporami až na 15 milionů. korun, což je neuvěřitelná částka.
Právě tyto peníze přilákaly její děti. Nová situace však nijak neovlivnila její rozhodnutí, že své peníze po smrti přenechá Jakubovi a Marcele. Synové a dcery stále doufají, že svůj názor změní, a proto návštěvy stále přetrvávají. Helena však tvrdí, že svou závěť měnit neplánuje