Někdy příbuzní zapomínají na své starší rodinné příslušníky. To se často stává, i když je to vůči nim velmi nespravedlivé, protože obětovali většinu svého života. Lidé ztrácejí svou lidskost z vlastních důvodů. Místo toho, aby se o své rodiče postarali, mohou je nechat v domově důchodců a financovat je ze svého důchodu.
Totéž se stalo této ženě říkejme ji Milena. Milující matka a manželka se s přibývajícím věkem musela přestěhovat do domova důchodců a její osud se změnil k horšímu, když jí v roce 2012 zemřel manžel na rakovinu. Očekávala podporu od svých šesti dětí, na jejichž výchově tvrdě pracovala, ale to se nestalo.
Po dlouhém přemýšlení, kdo se ji ujme, bylo rozhodnuto, že nejlepší bude, když se o ni postarají cizí lidé. Samozřejmě slíbili, že ji budou pravidelně navštěvovat a pomáhat jim, kdykoli budou moci. Avšak přestože prvních pár týdnů šlo všechno dobře, děti návštěvy brzy přestaly bavit.
Pravidelné návštěvy nahradily občasné telefonáty, které nakonec ustaly. V Helenině srdci byla bolest a smutek, ale nikdy je nevyjádřila. Odmítla nastoupit do domova důchodců a v den svých 78. narozenin začala žít doma sama.
Postupem času však začala pociťovat obtíže v každodenním životě. Musela se spoléhat na sousedy, kteří jí pomáhali nosit nákupy. Tehdy ji začal navštěvovat její vnuk Jakub. Jejímu vnukovi Jakubovi bylo tehdy 16 let a stal se jejím jediným smyslem života.
Pokračování na další straně