Na sklonku života lidé často bilancují a přemýšlejí o tom, co mohli udělat jinak. Australská zdravotní sestra Bronnie Ware, která se dlouhá léta starala o umírající pacienty, se rozhodla sepsat jejich nejčastější výčitky a lítosti. Její kniha „Čeho před smrtí nejvíce litujeme“ je silným svědectvím o tom, co je v životě skutečně důležité.
- „Kéž bych měl odvahu žít podle sebe, ne podle očekávání druhých.“
Tato výčitka zaznívala nejčastěji. Lidé na smrtelné posteli litovali, že se příliš snažili naplnit očekávání ostatních a zanedbali své vlastní sny a touhy. Uvědomili si, že názory druhých nemají takovou váhu, jakou jim přikládali.
- „Kéž bych si dovolil být šťastnější.“
Mnozí si uvědomili, že štěstí je volba, kterou neudělali. Byli svázáni strachem, rutinou a obavami, které jim bránily prožít radost a naplnění.
- „Kéž bych tolik nepracoval.“
Umírající litovali, že obětovali čas s rodinou a přáteli ve prospěch kariéry a peněz. Uvědomili si, že materiální statky nemají na konci života žádnou hodnotu.
Pokračování na další straně