Muž, který byl dříve podrážděný a vzteklý, je nyní milý a něžný, kupuje jí květiny, drží jí otevřené dveře, bere ji na večeři, zve ji každý večer na sex, líbá ji a objímá přede všemi.
A ta žena začne uvažovat o tom, že by s ním přeci jen zůstala, protože s ním má děti, léta manželství, dům… Pak si pomyslí: „Možná, přeci jen kvůli dětem…“
A když se zkříží cesty se svým milencem, když se rozhodne vrátit tělo i duši do domu a rodiny, stane se toto:
Její den plyne jako obvykle, ale noci… Noci jsou utrpení. Její tělo na manžela nereaguje, on se jí teď hnusí, obtěžují ji jeho polibky, chvěje se z jeho dotyků… A snaží se druhý večer vypít skleničku – dvě vína, uvolnit se, ale tělo netrpí… Tělo se nemůže zlomit, protestuje…
Kdyby to náhodou řekla kamarádce, tak jí řekne, že je blázen, že se všechno časem vrátí do normálu, aby to vydržela… Ale tuhle ženu pochopí jen psycholog, protože psycholog jí může říct, že je úplně normální žena a že její tělo hledá štěstí, že je hodna lásky, že důvod, proč odešla, stále existuje a tělo si ty důvody pamatuje. To, že chce klamat sama sebe, její tělo neakceptuje… To je situace, kterou lze řešit dvěma způsoby:
– opustit manžela a žít svůj život
– jít na dlouhou terapii a časem překonat sám sebe.“