První máj. Pro mnohé z nás toto datum evokuje především příjemné představy – rozkvetlou přírodu, vůni grilovaných dobrot, smích přátel a rodiny, a možná i povinný polibek pod rozkvetlou třešní. Tradiční „Uranak“ – brzké ranní vstávání a výlet do přírody, často spojený se snídaní nebo dokonce celodenním posezením u táboráku či grilu – je pro mnohé neodmyslitelnou součástí oslav tohoto dne.
Vracíme se z těchto výletů odpočatí a načerpaní jarní energií. Ale co má tento zvyk, spojený s přírodou a společenským setkáním, společného se skutečným významem Prvního máje, Mezinárodního svátku práce? Je tato tradice pouhým moderním zvykem, nebo má hlubší kořeny, které sahají dál než k událostem, jež daly svátku jeho jméno?
Historické Kořeny Svátečního Data: Boj Za Osmihodinový Pracovní Den
Abychom pochopili jednu tvář Prvního máje, musíme se vrátit do 19. století, do doby bouřlivé industrializace, kdy běžnou praxí byly dvanácti- i šestnáctihodinové pracovní směny šest dní v týdnu. Nespokojenost dělníků s nelidskými pracovními podmínkami rostla po celém světě.
Kulminačním bodem, který dal Prvnímu máji jeho mezinárodní význam, byly události v Chicagu ve Spojených státech. Dne 1. května 1886 vyšly statisíce amerických dělníků v Chicagu i dalších městech do ulic na masovou stávku. Jejich hlavní požadavek byl jasný a revoluční na tehdejší dobu: zavedení osmihodinového pracovního dne (často shrnováno do sloganu: „Osm hodin práce, osm hodin odpočinku, osm hodin volného času“). Protesty trvaly několik dní a bohužel vyústily v násilné střety mezi dělníky a policií, zejména při známé aféře na Haymarket Square.
Na památku těchto událostí, které se staly symbolem boje dělníků za svá práva, bylo na prvním kongresu Druhé internacionály, konaném v Paříži v roce 1889, rozhodnuto. První máj byl vyhlášen mezinárodním dnem solidarity a jednoty pracujících celého světa. Od té doby se po celém světě konaly a stále konají prvomájové průvody a shromáždění, připomínající nejen historický boj, ale i aktuální potřebu chránit a rozvíjet práva zaměstnanců.
Druhá Tvář Prvního Máje: Uranak a Oslava Jara
Paralelně s tímto historickým a politickým významem existuje i druhá rovina Prvního máje, která se zdá být zakořeněna v mnohem starších tradicích spojených s příchodem jara a probuzením přírody. Zvyk časného vstávání a odchodu do přírody, tzv. Uranak (což samo o sobě znamená „brzké ranní vstávání“ nebo „východ slunce“), je rozšířen v mnoha kulturách, ačkoliv jeho spojení přímo s 1. květnem se liší.
Tento zvyk sdílí prvky s jinými, často staršími nebo náboženskými svátky, které se odehrávají na jaře a jsou spojeny s přírodou a novým začátkem:
- Velikonoce: I v křesťanské tradici Velikonoc existuje zvyk časného vstávání (na velikonoční liturgii „vzkříšení“) a v některých oblastech následovala i snídaně v přírodě, spojená s tradičními velikonočními vajíčky. Zde se spojuje duchovní znovuzrození s probuzením přírody po zimě.
- Svátek svatého Jiří (Juraj): Kolem 23. dubna (podle kalendáře) se slaví Svátek svatého Jiří, který je v mnoha evropských a slovanských kulturách velkým jarním svátkem, často spojeným s návratem stád na pastvy, plodností a životní vitalitou. Zvyk časného vstávání na sv. Jiří má hluboké kořeny v lidových rituálech vítání slunce a jara.
Příklady propojování těchto starších zvyků s konkrétními historickými událostmi najdeme v různých národních kulturách. Například v srbské lidové kultuře byl Uranak spojen s památkou setkání Hajduků na svátek svatého Jiří a později se spojil i s připomínkou probuzení srbského lidu během prvního a druhého srbského povstání na počátku 19. století. V socialistické Jugoslávii se pak tento zvyk přenesl i na 1. květen a pro školní děti se organizovaly ranní výlety do přírody, spojené s písněmi a tancem.
Pokračování na další straně