Píšu tento dopis po 32 letech manželství s úžasnou ženou. Byla rozumná, starostlivá a hodně mě toho naučila. Miloval jsem její oddanost vůči mně a našemu manželství. V prvních letech našeho manželství jsem byl mírně řečeno tvrdohlavý. Nevěděl jsem, jak se k ženě chovat, a léta jsem ji bral jako samozřejmost.
Netušil jsem, jak tvrdě pracovala na výchově dětí a uspořádání domácnosti. Ani jsem si neuvědomoval, že mi byla tolik let darem. Naštěstí mi Bůh otevřel oči a já jsem dokázal změnit způsob, jakým jsem se k ní choval. Když se ohlédnu zpět a vidím, jak jsem se choval, jsem pokořen. Ale měl jsem čas se změnit.
Začal jsem se dívat na jiné muže a přemýšlel jsem, co dělají. Nechápali to. Ale první, co musíte udělat, je vytáhnout hlavu z písku a podívat se, jaký je váš partner, dokud je ještě čas na všechno, co pro vás dělá. Bohužel v mém případě čas utekl velmi rychle. Když jsem přišel o svou ženu Janice kvůli rakovině, konečně jsem si uvědomil, jak moc mi na ní záleží. Řeknu to jinak. Neztratil jsem ji, ona odešla domů. Ale než odešla, ukázala mi, jak vypadá láska.
To byla největší lekce, kterou jsem dostal!
Pokračování na další straně