Po manželově smrti se doktorce Schulmanové začaly zdát intenzivní sny o něm. Když o tom začala přemýšlet, uvědomila si, že tak její mozek reaguje na nedávný traumatický zážitek. „Náš citový život a vztahy, bez ohledu na to, jak důvěrné a důležité si myslíme, že jsou, jsou výsledkem fyzických procesů v mozku. Jsou vytvářeny rozsáhlou sítí neurotransmise a buněčné signalizace.
Bolest a dezorientace způsobené traumatickými ztrátami jsou odrazem mocných nervových otisků paměti a touhy,“ píše renomovaný neurolog ve své knize. Doktorka také říká, že během spánku si ukládáme do paměti své aktuální myšlenky, abychom je měli stále po ruce. Ale jak se objevují další a další nové myšlenky, přenášíme staré myšlenky do hlubší paměti. Sny pak vznikají reorganizací a kombinací nových a starých myšlenek. V případě velmi bolestivé události, jako je například smrt milované osoby, si však mozek najednou neví rady. Proto se vytvářejí sny o zesnulé osobě.