Křestní slavnost se stále slaví
Zde je třeba zdůraznit, že bez ohledu na to, když v rodině dojde k úmrtí, křestní slavnost se musí slavit tak, jako vždy. Dokonce se říká, že za těchto okolností je třeba slavit slávu, protože v modlitbách ke slávě se modlíme za klid duší našich zesnulých příbuzných.
Nejlepší je poradit se s knězem
V roce po smrti zesnulého by se v domě neměla konat oslava, svatby, zábavy, tancovačky… Ve všech těchto případech a ve všem, co souvisí s pohřebními zvyky, je dobré poradit se s knězem, protože zvyky jsou v různých regionech různé, takže tady není možné určit, zda je zvyk dobrý nebo ne.
Ve Starém zákoně byly znaky smutku za zesnulým mnohem výraznější, dokonce i mezi muži: sypání popela na hlavu, trhání šatů, zakrývání hlavy a chůze naboso, oholení hlavy a brady. se zesnulými, blízkost k Bohu a víra ve vzkříšení těla a věčný život.
Nošení černé podle vesnických zvyků
Pro pravé křesťany není prostor pro smutek nad smrtí blízkých příbuzných a přátel, protože si uvědomují, že fyzická smrt je jen dočasným rozloučením se se zesnulým, že se po smrti setkají a všichni budou spolu, když budou vzkříšen. Nošení černé u žen au mužů je nejen projevem jejich smutku za zesnulým, ale především znakem pro ostatní lidi, se kterými truchlící přicházejí do kontaktu, že se k nim okolí chová opatrněji, aby neurážely jejich smutek.
Černý oděv se podle lidových zvyků, ne církevních pravidel nosí zpravidla do čtyřicetidenní vzpomínkové slavnosti, u nejbližších příbuzných (rodiče, bratr, sestra, manžel) i rok.
Matky na venkově často nosily černou po dětech a manželovi celý život. Ve městech se tento zvyk téměř vytratil, vzhledem k tomu, že i ženy pracují v různých ústavech, kde se černá nedá nosit nebo ji tam neradi vidí.
Ani černé oblečení, ani květiny jakékoli šířky či neoholená brada nejsou skutečnými ukazateli vztahu rodiny s jejím zesnulým členem. Lásku k drahým zesnulým nejlépe vyjadřujeme, když se za ně neustále modlíme, zapalujeme svíce za jejich duše a konáme dobré skutky jejich jménem.